Co nového u Drábků?

Fabiánská zima

2012-01-21T19:19:00.002+01:00

Přestože jinde nebylo po sněhu ani památky, na našich kopcích padalo a padalo. Díky zapomenutému telefonu nám přijela z Brna úderka spěšných poslů, kterou jsme za odměnu vytáhli - doslova - na sníh u hřbitova:

p.f. 2012

2011-12-31T18:27:00.000+01:00

Za chvíli skončí další rok. Uběhl rychle, asi proto, že jsme v něm mnoho prožili. Proto se těšíme na ten další. Kdo nás máte rádi, těšte se s námi.

Sedm

2011-12-29T06:31:00.000+01:00

Daleko od domova, u babičky a dědečka, oslavila Natálka svoje sedmé narozeniny.

Martin

2011-11-11T09:49:00.001+01:00

Prý to bylo numerologicky důležité datum - 11.11.2011. Pro nás Martiny je datum se čtyřmi jedničkami důležité každý rok. Letos jsme dostali kolektivní dárek - na tři chlapy to není zase tak moc velká kalorická bomba.

Vinařská Padesátka

2011-07-03T17:36:00.000+02:00

Před dvěma lety jsem zkusili, na radu kamarádů, Vinařskou Padesátku v Šatově. Pro Vlastu to byl první oficiální závod a tak jsme byli velmi zklamáni, když v cíli nezaznamenali její elektronický čip a byla vedena mezi odpadlíky.
Letos jsme nastoupili v plné rodinné sestavě a byli připraveni zkontrolovat přesný výsledek třeba násilím. Nebylo to vůbec zapotřebí - ve své kategorii skončila Vlasta na 9. místě. Mužští dopadli hůř, ale radovali se stejně.

Let's rock and roll!

2011-06-30T22:25:00.000+02:00

Pracovní cesta na otočku nás zavála na Floridu. Po splnění pracovních povinností jsme se chtěli na vlastní oči a uši přesvědčit, jak to vypadá na Everglades. Na aligátoří farmě dělali vyjížďky na místních člunech, poháněných vrtulí - airboats nebo fanboats. Škoda, že jsme tam neměli vnoučata!

Přívaly deště

2011-05-28T20:57:00.002+02:00

řádily nad Vizovicemi, ale nám to nevadilo, protože jsme pod střechou doprovodili Daneše Janíka do abrahamovského věku. Blahopřejeme!

Důchodkyně

2011-05-08T19:39:00.000+02:00

Také babička dnešního dne dovršila šedesátku a současně rozšířila řady důchodkyň. Šikovná, že?

Velikonoce 2011

2011-04-25T13:12:00.000+02:00

V nádherném jarním počasí nám při mrskačce vyhrávala pochodující valašská kapela - mladí z Klobučanu.

Zatmění slunce

2011-01-04T21:29:00.000+01:00

I když jen částečné, přesto se nevidí zase tolikrát za život. Pokud si mohu vzpomenout, tak si ho pamatuji asi jen dvakrát. Poprvé ještě na základní škole na Uhelném trhu a podruhé už ve Zlíně, někdy kolem roku 1983. Snad se nepletu.
Dneska bylo vidět dopoledne asi kolem půl desáté, kdy se mraky trochu roztrhaly. Pro dokonalé fotky se chodí k profesionálům na hvězdárnu, můj Nikon to viděl takhle.

Šťastný Nový rok!

2011-01-01T04:26:00.000+01:00

Šesté narozeniny

2010-12-30T21:13:00.000+01:00

Kdyby ta vnoučata tak rychle nestárla, ani bychom nepoznali, jak čas letí. Natálka oslavila šesté narozeniny, takže ji na jaře čeká zápis. Mezi vánočními dary našla školní výbavu a tak k narozeninám se mohla těšit hlavně ze zakázkového dortu.

Povánoční Vídeň

2010-12-28T09:34:00.002+01:00

Vyhnuli jsme se předvánočnímu nakupovacímu návalu a zajeli do Vídně mezi svátky. V Albertině byly dvě výstavy - Pablo Picasso a Michelangelo.

Po kultuře vyhládne a tak jsem tentokrát vyzkoušeli Městský pivovar Schwarzenberg a jeho kuchyni. Porce byly obrovské a to je co říct, když to tvrdíme i my. Takhle vypadal guláš s knedlíkem.

Potečský živý Betlém

2010-12-26T09:24:00.001+01:00

Jako každý rok, vydali jsme se do Poteče na představení živého Betlému, nacvičeného dětmi potečské Scholy. K zahřátí herců i diváků byly připraveny kmeny na stojato, které čoudily přesně do zorného pole fotografů. Tak se podívejte jen na kompletní rodinnou fotografii.

Štědrý den

2010-12-24T19:31:00.000+01:00

Nadílka byla bohatá, nadšení se stupňuje s klesajícím věkem. Proto je rozbalování dárků největším zážitkem pro ty nejmenší.

19. Jarmek

2010-12-04T18:29:00.006+01:00

Mikulášský jarmek se vydařil - pro někoho sněhová kalamita, pro nás bílý svátek. Na malém prostoru blogu se nemohou prezentovat všechny obrázky a proto sem umístím jen pohled z kostelní věže, kde jsme už zase vydrželi celých deset minut poledního zvonění metr od houpajících se srdcí. Vydržel i Honzík, který si skoro celou dobu ucpával uši.

A ještě krátký pohled do čertovské šatny a odpočívárny. Za růžkem nabírají síly, aby mohli občerstveni vtrhnout na náměstí. Takhle si dovolovali nedašovští čerti s nezaměnitelnými sukněmi.

Vyučovací pomůcka

2010-12-02T08:37:00.003+01:00

Dneska čeká žáky základní školy v hodině němčiny překvapení - paní učitelka si přinese neobvyklou učební pomůcku. Anděl ani Mikuláš ji nebudou doprovázet, protože si ti nezbedové nic jiného než čerta nezaslouží. A ještě k tomu na ně bude mluvit německy!

Vnoučata

2010-11-27T23:34:00.005+01:00

Zajeli jsme do Brna, abychom opožděně oslavili svátek Martinů, třetí narozeniny nejmladšího Martina a podívali se na vystoupení Dětského souboru Ondrášek.

Nad každým jídlem se dokáže malý Martin radovat, ale když je to jídlo tak veliké a sedí u stolu sám, tak radost nezná mezí.

Velký soubor Ondráš se stará i o své nástupce

a tak vznikl před nějakou dobou Ondrášek.

Bezbariérové divadlo Barka příjemně překvapilo a hodinu jsme se dobře bavili.

Svět ticha

2010-10-29T18:32:00.004+02:00

Mořské hlubiny bývají označovány jako "Svět ticha". Podívejte se na video, podívejte se, co dokáže ryba pouhou hubou a poslechněte si, jak potichu zní funění potápěče.

Video jsem natočil na dobrodružné cestě. která se o něco protáhla proti časovému plánu a skončila teprve dneska dopoledne.

Domorodé posádce se podařilo, kromě jiného, zapálit přívěsný motor YAMAHA během výsadku, potopit Zodiac s pěti muži na palubě nebo zůstat ve třímetrových vlnách bez kapky nafty, s dírou v lodi, se ztichlým generátorem, vybitými bateriemi, půl metrem vody v kýlu a mimo dosah mobilního signálu uprostřed Rudého moře.

Česká posádka se v improvizovaném průšvihu cítila jako doma. Dva potápěči měli vlastní GPS se souřadnicemi egyptských reefů, vlastními reflektory jsme díky vojenskému spojaři přivolali morseovkou pomocnou loď a Coast Guard jsme uvědomili vlastní záchrannou satelitní bójí EPIRB. Jinak jsme tam tvrdli dodnes.

60

2010-09-25T19:16:00.001+02:00

Dnešního dne jsem překročil šedesátku. Navenek žádná změna. Oslavou bylo přátelské setkání na Kohútce a okolí. V okolí se totiž konala týmová soutěž smíšených družstev.

Vsetínská padesátka 2010

2010-09-04T20:33:00.002+02:00

Počasí se opravdu vydařilo - po dlouhotrvajících deštích, které už neměly kam vsáknout a zůstávaly na povrchu, skoro celou sobotu pršelo. Na lesních cestách nad Vsetínem se rozjezdilo klouzavé blátíčko a místo slibovaných osmnácti stupňů se teplota sotva vyšplhala nad desítku.
Začal jsem udatně a rychleji než v minulých letech. Ještě na Dinotici to vypadalo slibně, ale posledních deset kilometrů jsem tlačil nebo se válel. Jak jsem se díval kolem sebe, nebyl jsem sám. V cíli jsem byl v dobré náladě, protože tu špatnou jsem nechal na trati.

Chladnější Středomoří

2010-07-23T09:44:00.003+02:00

Zatímco doma řádila vedra, užívali jsme si ochlazující mořský vánek.

Kumštování

2010-07-04T19:39:00.006+02:00

Tento víkend proběhlo skutečné Valašské kumštování, žádný trucpodnik na hřišti u nádraží. Mnoho jsme neviděli, ale vlastní vinou, protože jsme se věnovali jiným potřebným činnostem.

Zato slyšet bylo všechno až do ložnic. Když už utichla po půlnoci hudba, vybírali si rozcházející se návštěvníci chodník před naším domem na rozlúčku se zpěvy.

Sochaři a řezbáři se činili, my jsme zachytili jednoho nedokončeného vodníka, který se autorovi schovával za stromem.

Houpačka stereo

2010-06-26T09:21:00.000+02:00

Nařízenou dovolenou tatínka Martina strávila obě vnoučata v Kloboukách. Jejich maminka se zatím připravovala na odevzdání bakalářské práce, tak měla více klidu. Využili jsme přítomnosti silného mladého muže a postavili na zahradě konstrukci, která unese nejenom dvě houpačky vedle sebe.

Brněnská ZOO

2010-06-06T09:42:00.002+02:00

Zastesklo se nám po vnoučatech a tak jsme se vydali na cestu. Namlsaní čerstvou zkušeností ze ZOO v Lešné jsme se všichni společně vydali do brněnské ZOO. Úplně jiná koncepce - ZOO ve městě nepočítá s návštěvníky v automobilech a zahrada je především velké dětské hřiště, tu a tam zpestřené pavilonem nebo výběhem.

Na Natálce bylo poznat, že v ZOO už dříve byla, malý Martin chodil s pobaveným úsměvem a nejraději do schodů. Jeho dobrou náladu vidíte na fotografii, další přibudou na rajčeti.

Draci

2010-05-08T21:51:00.002+02:00

Pod tímto titulkem se skrývá blahopřání Vlastě k narozeninám. Už nemám tu paměť, tak jsem zapomněl, které to jsou.

Zatímco doma se vařilo, já jsem vyrazil na zahradu a nachytal konečně naše ještěrky společně. Ani fotoaparát jsem nezapomněl a tak se podívejte, jak se k sobě na sluníčku tulí.

Velký pátek

2010-04-02T16:17:00.000+02:00

Po krásně slunečném čtvrtku, který jsme strávili na Kohútce, napadl přes noc sněhový poprašek a kopce se zahalily mlhou. Přesto jsme vylezli do kopce ke studánce. Lesáci ovšem řádili a tak les zmizel. Při stahování kmenů napůl rozbourali i studánku a pohnuli sběrnou trubkou. Kalnou vodu jsme vyčistili a nechali odtéct, ale rituální umývání obstaral tající sníh.

Martin nejmladší

2010-03-20T16:46:00.002+01:00

Cestou přes Brno jsem se zastavil na krátkou chvíli u mladých Drábků. Natálka si nechává narůst delší vlasy, aby měla v "Ondráši" možnost zaplétat. Zveřejníme až samotný výsledek.

Malý Martin sice začal pobíhat, ale jinak se nemění - pořád dobrá nálada, chuť k jídlu a je skoupý na slovo.

Lenka udělala v pátek státnici a tak jí i tady blahopřejeme.

34

2010-03-11T11:01:00.003+01:00

Počítadlo sčítá roky a už jich napočítalo 34. Tolik let jsme s Vlastou společně prožili od naší svatby, která má dneska 34. výročí. Děkuji jí za tu trpělivost.

Původně jsem chtěl napsat jen krátké připomenutí a poděkování, ale nedávno jsem hrabal starými fotografiemi a tak se můžete podívat, jak jsme v onen slavnostní den vypadali. Fotka je jen černobílá, ale byli jsme skutečně pestří. Podkladová oranžová.

Drážďany

2010-02-18T23:23:00.007+01:00

Cestování s klienty mě zavedlo až do bývalé DDR. Lužická Cottbus byla zajímavá jen místními kyselými okurkami, které tam nakládají se vším možným. Na zpáteční cestě jsem opustil vyhřátý mikrobus a vydal se vlakem Deutsche Bahn přes Drážďany do Prahy. V Drážďanech jsem měl hodinu a půl na přesedání a tak jsem prošel známá místa, která jsem viděl naposledy asi před pětadvaceti lety. Největší rozdíl jsem viděl na rekonstruovaném Frauenkirche. Na zvětšené fotografii uvidíte na světlém masivu pískovcových kvádrů sem tam nějakou tmavou skvrnu - to jsou ojedinělé originální kvádry.

Praha je krásná vždycky, noční cestou z hospody je ještě krásnější. Stativ jsem tentokrát sebou netáhl, ale duo fotografů na Karlově mostě ho nezapomnělo. Namířil jsem svůj objektiv podle nich, tímto směrem.

Kalamita

2010-02-03T19:59:00.000+01:00

Nafoukalo, napadlo - u Muzea čtyři. Cesta na Vsetín byla příjemná, na silnici bylo pusto. Někteří se ani nedali na cestu, někteří zaparkovali, kde se dalo i nedalo. Měl jsem dost času, nikdo mě na silnici nezdržoval a tak jsem si dal v Lužné zastávku na focení. Jak sami vidíte, bílo a prázdno. Snímky zaparkovaného kamionu, který se opřel o krajní šopku, jsou tady.

Praha

2010-02-01T17:58:00.002+01:00

Podnikli jsme studijní cestu do Prahy. Prokopali jsme se sněhovými bariérami před domem (na které jsme zvyklí), dobrodili jsme se hlubokým sněhem na stanici autobusů (moc hluboký nebyl, protože u nás se chodníky uklízí), nastoupili jsme do linkového autobusu (který jezdí i v zimě na čas) a na Vsetíně vlezli do vlaku (který je nejspolehlivějším dopravním prostředkem, když globální oteplování udeří sněhem).Vybaveni ovčími kožichy a pořádnými botami jsme pak dva dny brouzdali po Praze, která byla pokryta třícentimetrovou vrstvou ušlapaného sněhu. I když jste ten pohled viděli určitě tisíckrát, přesto se pokochejte ještě jednou.

Potečský Živý Betlém

2009-12-25T22:15:00.001+01:00

Odpoledne po Štědrém dni se již několik let vydáváme do Poteče na Živý Betlém, který předvádějí místní děti. S přibývajícími léty se posunují někteří herci do "starších" rolí, ale soubor má dostatečnou zásobu nových tváří. Můžete se sami podívat na Rajčeti.

Nadílka

2009-12-24T23:14:00.005+01:00

Letos se nás sešlo u štědrovečerního stolu celkem osm. Někteří byli ještě ve dvě hodiny odpoledne v práci 140 km daleko, ale všechno jsme stihli připravit včas. Kdyby někdo neznal náš první chod, tak je na talíři složen z tradiční oplatky, medu a ořechů. Pod talířem jsou pro každého zabalené šupiny z kapra, aby se mu v peněžence postaraly o dostatek penízků. Klasické pokračování s polévkou, smaženou rybou a bramborovým salátem je pro ty nejmenší příšerně zdlouhavé, protože čekají na zvuk zvonku, který jim oznámí, že pod stromečkem bylo něco uloženo.

Rozbalování dárků netřeba popisovat, krabice a papíry se vrší v koutech a rozbalovače je nutné brzdit, aby nic nevynechali a nevybírali jen balíčky se svým jménem. Ten nejmladší si to ani nemůže přečíst, ale podle jeho výrazu na fotkách má pocit, že jsou všechny dárky jeho.

Fotografie na rajčeti obsahují i pokusy o tavení a lití olova druhý den ráno při snídani - měli jsme moc chladné svíčky.

Nedělní vycházka

2009-12-20T22:25:00.010+01:00

Dopoledne Zlaté neděle jsme chtěli strávit mimo ruch nákupních středisek a jiného shonu. Vyrazili jsme na procházku kolem brumovského hradu, tamních rybníků a po cyklistické stezce, kterou jezdíváme v létě, dokončit okruh zpátky k rybníkům. Ani nákupům jsme neutekli, protože na hrázi prodávali nejčerstvější kapříky přímo z vody. Na fotkách je možná vidět pohoda, ale určitě neuvidíte teplotu kolem minus deseti stupňů.
Další obrázky ve větším rozlišení jsou, jako obvykle, zde.

Jarmek 2009

2009-12-05T19:16:00.000+01:00

Tak už 18. ročník. Lidí zase o něco víc než vloni. Ani jsme nestačili všechno obejít. Podívali jsme se na vybraná místečka a udělali pár fotografií. Můžete se na ně podívat tady. A na ukázku paní fotografka.

Rozhledna v mlze

2009-11-22T17:18:00.004+01:00

Podle rozhlasových zpráv se v celé zemi skrylo slunce za mraky, nad Valašskem svítilo slunce. Stovky lidí, my mezi nimi, se nechaly vylákat ven, podívat se z nově otevřené rozhledny Na Vartovni.
Cesta do Seninky byla zalitá sluncem, ale po několika krocích do kopců se za lesem začaly vzdouvat cáry mlhy. Přicházející mlžnou frontu se podařilo zachytit na snímku, ale přechod trval jen chvilinku.
37 metrů vysoká rozhledna, viditelná dosud ze všech stran, se znovu objevila až na hřebenové stezce. Vylezli jsme nahoru a jak se můžete sami přesvědčit, výhled byl krásný, ale jednotvárný. Tak příště - prý je vidět až do Tater.

Blahopřejeme

2009-11-14T23:51:00.000+01:00

Náš kamarád Pavel oslavil šedesátku - ať mu to ještě nějaký čas vydrží.

Letecký přepad

2009-08-18T20:29:00.002+02:00

Po náletu na ostrov Korfu jsme dobyli svými obojživelnými cykloplaveckými jednotkami pláže i vrcholy. A už jsme zase zpátky.

Nezbytný komentář k snímkům:
Na prvním snímku je hlavní město Kerkyra, sevřené mezi Starou (vlevo) a Novou pevností.

Druhý snímek potvrzuje nadmořskou výšku nejvyššího vrcholu ostrova, který je často navštěvován automobily, ale jen výjimečně na kole - zvláště ve skoro čtyřicetistupňovém vedru ve stínu, který se na kopci skoro nevyskytuje.

Zatímco dědci se projíždějí na kole, tak babky si ničí sluch šploucháním moře a řevem cikád. Turistické pláže jsou přecpané, kousek dál je tichá idylka.

Jedinou noc

2009-08-01T07:29:00.002+02:00

Bylo to jen o fous, včera večer se začalo poupě protahovat a rozšiřovat, po setmění se otevřelo a dneska ráno se naposledy rozhlíží po zahradě. V poledne už bude beznadějně ochablé. Naštěstí je jich na každém ze tří kaktusů nachystáno několik.

Zas zadumán, zas hledíš v dál?

2009-07-22T06:44:00.002+02:00

Kde myšlenky tvé toulají se, kde?

Vinařská padesátka

2009-06-28T12:39:00.001+02:00

Nejdřív situační zprávu - už zase jsem skoro dva měsíce nepřipojil žádný příspěvek. Každý den před jeho skončením nebo brzy ráno při výhledu na nových 24 hodin zjišťuji, že jsou ještě naléhavější věci. Teď vypukly prázdniny a učitelky mají volno, tak se mi snad uleví.

Před měsícem nás kamarádi hecovali, že bychom si měli s nimi zajet na Vinařskou padesátku - cyklistický závod na česko-rakouské hranici se startem v Šatově. Nakonec to dopadlo tak, že jsem vyhecoval i Vlastu, zatímco kamarádi zůstali s nejrůznějšími výmluvami doma. Cestovní plán byl náročný: v pátek odpoledne se stavit v Brně u mladých cestou do Velkých Bílovic, kde jsme s osvědčenou partou sklepovali. V nejlepším jsme museli přestat a jít se vyspat, protože ranní odjezd z Bílovic musel být před sedmou. Za hodinu a půl v Šatově jsme se odprezentovali a připravili kola. Po několikadenních deštích vyhlásili pořadatelé tzv. mokrou variantu - méně rozbahněného terénu. Vlasta měla obavy z náročnosti neznámé trati, i když jsem jí vysvětloval, že kopec u Znojma rovná se terénní vlnka na Valašsku. Musel jsem slíbit, že se od ní celou trasu nehnu a měl jsem pak co dělat, abych se jí, zvláště v terénu, udržel. Zákon schválnosti způsobil, že elektronický čip na jejím kole selhal a tak se neobjevila ve výsledkové listině. Nápravu ještě zařizujeme, ale chyba se už stala a zklamání je veliké.

Odpoledne po závodě jsme po letech navštívili znojemskou část rodiny, uviděli, jak staří vypadají dobře a mladí stárnou.

Jíst a spát

2009-05-02T07:29:00.003+02:00

Prodloužený víkend jsme zamířili do Brna. Strávili jsme klidný den a stihli i pořídit obrskříň. Stará sestava INTERPROGRAM (kdo ho dneska ještě pamatuje?), se za pětatřicet let pomalu rozpadala a my se necítíme tak staří, abychom už jen dožívali s vyviklanými panty a skřípějícími zásuvkami.
Teprve, když jsme dokončili soupis do nákupky, podívali jsme se na váhy jednotlivých balení. Dvakrát 48 kg, dvakrát 36 kg, tři balíky skel celkem 71 kg a řada další drobotě. Tak jsme objednali dodávkovou dopravu a abychom neodjeli s prázdnou, dostal malý Martin druhou postýlku.
Martin je totiž specializován na pouhé dva stavy - buď tiše leží (s očima otevřenýma nebo zavřenýma) nebo sedí, usmívá se a těší se na jídlo. Hlasitě se projevuje jen tehdy, když si chce říct o další porci. Takový strávník potěší každou hospodyni. Statická fotografie nemůže zachytit jeho ostražitost, se kterou natahuje ruku za každou lžící nebo talířem, který se pohybuje od jeho pusy pryč. Spokojený výraz očekávání naopak doprovází každý pohyb směrem do pusy.

Under Water Photo

2009-04-21T23:10:00.000+02:00

Rozhodně se nenudíme, kromě jiného za to mohou současné letní teploty. Je nám líto zůstat pod střechou a na zahradě všechno rekordně rychle roste.
Ke všem běžícím povinnostem jsme si přibrali ještě úpravu plochy za domem. Každoročně obnovovaný textilní přístřešek vždycky zničily podzimní vichřice a tak děláme něco trvanlivějšího.
Zpracování fotek z cest se pořád odsouvá a pár minut denně nestačí. Ono je jich totiž opravdu hodně, když jsou v rodině dva fotografové. Ještě, že existují kamarádi, kteří mají času víc. Díky jednomu takovému podvodnímu fotografovi, shodou okolností taky Martinovi, zařazuji jednu momentku z letošní jarní safari. Ta ryba se jmenuje Napoleonfish a má cca 120 cm, ten potápěč se jmenuje Martin a má cca 120 kg.

Velikonoce 2009

2009-04-14T20:00:00.000+02:00

A to se ani nezeptáte, jaké byly letos Velikonoční svátky? Já vím, není třeba, stačí se podívat na tyhle dvě fotografie.

Kam se ti čerchmanti poděli?

2009-04-02T18:32:00.002+02:00

No kam? Neradujte se, Jára Cimrman je náš oblíbený autor, ale nebereme jeho vzor doslova. Na nějakou dobu jsme měli tolik co dělat, že jsme se k oznamování nového nedostali.
Naše památeční datum, 11. březen, připadlo letos na termín pololetních prázdnin a tak jsme mohli vyrazit spolu.
Nepovažoval jsem za možné, aby mě někdo dostal na cestu plovoucím panelákem, ale přesto jsme za jeden týden objeli západní část Středozemního moře, přes noc se v klidu přesunovali a ve dne procházeli postupně Neapol, Palermo, Tunis, Palmu de Mallorca, Barcelonu, Marseille a Janov. Vždycky jen kousek, vybraný předem, abychom se neuhnali a nechali si ještě něco na příště.
Nalovené snímky jsme ani nestačili prohlédnout a já jsem nechal Vlastu doma samotnou - před koncem března jsem měl naplánovanou další severní egyptskou potapěčskou safari.

Původní plány se trochu změnily a větrné počasí zahnalo naši loď ze severu na blízký Jih. Stihli jsme navštívit jeden z nejmladších vraků - Salem Express - velmi pochmurné místo. Na potvoru jsem den před tím vytopil pouzdro - slaná voda se s digitálem nesnese.

Utopenci

2008-12-30T23:30:00.002+01:00

Každoročně si na vánoční svátky připravujeme domácí utopence. Původ vzalo toto počínání i recept v dobách běsnění socialistických hygieniků, kteří bděli nad zdravím hospodských povalečů. Oblíbená pochoutka, která se ve většině hospod nabízela ve velké láhvi od okurek, nebyla totiž tepelně zpracována a tak se jednoduše zakázala.
Za našich studentských časů jsme dělávali úvodní dávku po Mikuláši ze čtyř kilogramů špekáčků. Málokdy dožily čtrnáctidenní zralosti a tak se ještě před Štědrým dnem dodělávala další, stejně velká dávka, která končila svoji existenci pravidelně na Nový rok.
Letošní nákup jsem udělal včas, ale surovinu jsem dobře uschoval a tak byla nalezena teprve včera. Dostatečné množství cibule i octa bylo k dispozici, kořením jsme také průběžně zásobeni. Po návratu z bruslení na zamrzlém rybníce jsme se pustili do práce a na její vlastní žádost jsme zapojili do procesu jako učně také Natálku. A abyste si nemysleli, že je to u nás ženská práce, tak fotografování mám k loupání, krájení a míchání koření a láku ještě navíc.

Čtvrté narozeniny

2008-12-29T21:31:00.004+01:00

Natálka se dnešního dne dožila čtyř let. Dostala kromě jiného sladký dort se čtyřmi prskajícími prskavkami. Moc se jí líbily a tak si na ně chtěla sáhnout. Byla asi dost překvapená, protože ani neplakala, jen tiše řekla - "já už to víckrát neudělám". Teprve dary ji zase rozveselily a nakonec se ukázalo, že ucukla včas a nespálila se.
Malý Martin to v klidu sledoval se skývou v ruce.

Novoročenka

2008-12-22T15:21:00.004+01:00

Každý rok touhle dobou začínáme přemýšlet nad naší novoročenkou. Během roku se občas podaří fotografie, na které jsme oba společně. Vlasta se tomu snaží aktivním organizováním napomáhat, ale většinou ztroskotáme na ochotném fotografovi, který naplní plochu snímku zdí, stropem nebo oblohou.
Od našeho prvního společného roku rozesíláme papírové novoročenky našim přátelům. Někteří z nich mají už docela dlouhou řadu. Vývojem techniky se měnila i jejich podoba od černobílé fotografie ze zatemněné koupelny až po digitální barevný tisk.
V posledních letech se posílání novoročenek přesunulo na emailovou korespondenci. I my jsme dostali řadu blahopřání a všem odesilatelům souhrnně, ale upřímně děkujeme. My zůstaneme u klasické papírové podoby s vlastnoručními podpisy na každé jednotlivé z nich. Pro ty, na které jsme snad zapomněli a všem ostatním čtenářům těchto stránek posíláme ji tudy.

Mikulášský jarmek

2008-12-10T23:11:00.004+01:00

Bylo toho nějak moc za sebou - na mikulášský jarmek tentokrát přijela Lucka s Honzíkem i Josef s Jorgou. Jen jsme se rozloučili, jel jsem na dva dny do Jablonce.
Letošní jarmek se vydařil. V pátek to vypadalo s počasím všelijak a předpověď moc nadějí nedávala. V sobotu po ránu ležela nad údolím silná mlha a vypadala na dlouho. Jenže jsme zašli k Jarmekové poště pro razítka na pohledy a po návratu na ulici svítilo slunce ze skoro jasné oblohy. Sami se můžete přesvědčit tady.

Výlet na Končitou

2008-11-06T15:49:00.004+01:00

Teplý a slunečný podzim by se měl využít, věčně to trvat nebude. Proto jsem vyrazil na neprozkoumanou a dlouho plánovanou trasu. Vždycky, když jsem dojel sám nebo s Vlastou na sedlo silnice za Požárem, nakukovali jsme na pokračování hřebenové trasy od Královce směrem na Končitou. Je to široko daleko nejvyšší kopec a cestu jsme opravdu neznali. Přitom to bylo jen necelý kilometr. Jenže jsme se vždycky pustili na cestu domů - nejméně 10 km sjezdu. Tentokrát jsem vyjel s odhodláním se na Končitou podívat, nikam se nehonit a cestou udělat pár podzimních obrázků. Slunce svítilo, obloha byla modrá a skoro bezmračná, jen ten vítr duje už několik dní velkou silou.
Více fotek je v tomto odkazu, tady jen jednu na ochutnání.

28. říjen

2008-10-29T20:55:00.002+01:00

Na sváteční dny jsme si naplánovali výlety a pohyb na čerstvém vzduchu. Moc nám to nevycházelo, ale v Čechách bylo počasí ještě daleko horší. Při nedělním výšlapu na Královec si Lucka vyvrkla kotník (naštěstí cestou dolů a už na dohled od domu) a tak představa o toulkách po hřebenech Javorníků vzala za své.
Nakonec jsme vymysleli kombinaci s automobilovou dopravou. Děda se vydal na Kohútku na kole nejpřímější cestou přes vrcholek Končité a zbytek výpravy jel v klidu autem ze slovenské strany. Jak to bude s pěšími toulkami kolem Portáše a dál směrem na Kasárna, to se prý uvidí až na místě.
Jenže nahoře byla taková mlha, že se vidělo jen na přímou cestu do hospody v Horském hotelu Kohútka. Útulný lokál, svižná obsluha a vynikající místní kuchyně daly zapomenout na osamoceného cyklistu, který projížděl horské stezky zasypané popadaným listím. Načechrané listí skrývalo zrádné kameny, výmoly nebo louže. Na slovenské straně za Papajským sedlem se neslavilo a místní lesáci rozjížděli cestičky traktorem a tahanými kmeny.
Cesta byla jinak příjemná, teplota na cyklistiku optimální a nakonec jsem na Kohútku dorazil taky. A setkání Lucka zachytila na obrázku.

Vnoučata

2008-10-05T20:57:00.004+02:00

V neděli jsme si naplánovali výlet do Brna. Už minule jsme opustili naši tradiční trasu přes Uherský Brod a Buchlov a jeli jsme přes Zlín a Kroměříž na dálnici. Slyšeli jsme v týdnu něco o dokončeném úseku do Kroměříže, ale nakonec to bylo jen asi zprůjezdněných pět kilometrů za obchvatem města. Přesto je trasa opět o kousek kratší, pohodlnější a taky rychlejší.
Pánové Marks a Spencer nám pomohli doplnit chybějící kousky před zimou a pak už jsme se jen bavili s vnoučaty. Doufám, že se to oběma mrňousům líbilo, nám prarodičům ohromně - posuďte sami:

Vsetínská padesátka

2008-09-27T19:24:00.002+02:00

Rok se sešel s rokem a na konci září se jel další ročník vsetínské padesátky. Již vloni jsem tady zmínil, že na Valašsku má padesítka 60 km. Alespoň vloni to tak bylo. Letos jsem byl vybaven superpřesnou cyklistickou GPS Garmin Edge 705 a na stejné trati mi to ukázalo jen 57,56 km. Musím si ověřit, jestli ten bazmeg při počítání výšky dělá opravu na stoupání nebo klesání, protože Pythagora by mohli v Americe znát.
Zase jsem zametal na konci závodního pole, ale tentokrát o celých dvacet minut rychleji než vloni. Podle sdělení traťových kontrol se ještě za mnou vyskytovali závodníci, které jsem předjel, ale asi se tím nechali otrávit a povzdávali. Můj stav v cíli můžete posoudit podle fotografie.

Roste a sílí

2008-09-23T10:10:00.003+02:00

Když nevyšla návštěva mladých v Kloboukách, dostali jsme na ochutnání alespoň fotku. Tak se taky podívejte.

Šumava

2008-09-16T04:08:00.003+02:00

Tento víkend jsme vyrazili na dalekou cestu až na Šumavu. Cesta byla velmi pohodlná, protože jsme zamířili na úplně obrácenou stranu, po pár kilometrech najeli na Slovensku na dálnici a opustili ji až v Linci. Odtud to byl do Přední Výtoně jen kousíček. Záminkou k cestě bylo setkání s přáteli u grilovaného prasátka, ale my jsme cestu pojali jako výlet "za hranice všedních dnů". Pracovní záležitosti jsme nechali doma a sešity s písemkami z němčiny Vlasta sice dala do kufru, ale zůstaly v něm až do návratu.
Největším zážitkem byla pro Vlastu dopředu domluvená zkušební jízda na koni v rukách a povelech vyhlášeného odborníka. Jak si to užívala, je vidět na fotografii. Další obrázky jsou k nahlédnutí tady.

Lenost?

2008-07-27T13:46:00.005+02:00

Nebo je to něco jiného, co drží lidi doma nebo naopak štve do vzdálené ciziny, i když mají přímo pod nosem nablýskané koupaliště? Jediným plavcem jsem byl já sám (během fotografování pochopitelně na suchu), vnučka zase jediná opanovala brouzdaliště.

Z nejrůznějších důvodů, které tady nebudu popisovat, jsem zanedbával blog skoro celé dva měsíce. Asi se to během prázdnin nezlepší, protože se rozhodně nenudíme.

Malý Martínek se stále nemůže vydat na cestu do Klobouk, přestože už překonal zánět průdušek, protože paní doktorka mu cestování ještě nedoporučila. Nejdřív se zotavit a až pak rajzovat. Sobecky jsme si vzali na dva týdny k nám aspoň Natálku. Silný valašský vzduch jí nemůže udělat nic nedobrého. Ve čtvrtek jí prázdniny u babičky a dědečka skončí, protože ji odvezeme zpátky do Brna a pak zaletíme na Korfu zjistit, co na tamní krajině viděla císařovna Sissy.

PAF Tachov

2008-05-29T06:14:00.002+02:00

Květen je tradičně naplněn prací pod střechou i venku a tak mnoho volných chvil nezbývá. Trocha chlubení se ale vejde všude.
Překonal jsem začátečnický ostych a povzbuzen některými příznivými ohlasy drze přihlásil kolekci tří podvodních fotografií na výroční 30. Mezinárodní Potápěčský festival. Do Tachova je přece jen moc daleko a tak jsem se vlastní přehlídky a programu osobně nezúčastnil. Se zpožděním jsem se od pořadatelů dozvěděl, že jeden z mých snímků odborná porota vybrala a umístil se v soutěži začínajících autorů na 2. místě. Na snímek se můžete podívat na odkazu a pokud budete mít zájem, podívejte se i na další vítězné fotografie a další informace.

Wien bleibt Wien

2008-05-09T19:48:00.001+02:00

a proto tam rádi jezdíme. Není to daleko - především časově, protože díky Mečiarově dálnici se prokmitneme Vlárským průsmykem a u Nemšové dáme cihlu na plyn.
Tato cesta vyšla datem přesně na Vlastiny narozeniny. Dětinské přeposouvání konce 2. světové války spojilo obě události a jejím narozeninám přidělilo statut státního svátku.
Kamarád Jirka se věnuje ve vídeňských muzeích téměř výhradně provázení ruských turistek a tak jsme si museli vystačit s běžným komentářem profesionálních průvodců. Lehce jsme ohnuli pevnou zásadu, nesnažit se stihnout víc než jednu expozici denně a ve dvou sousedících budovách Kunsthistorischesmuseum jsme prošli Tutanchamona i Arcimbolda.
Carterovy vykopávky v Údolí králů jsem snad poprvé poznal v knížkách Zamarovského. Otevírání nevyloupené hrobky a nález tisíců předmětů je větším dobrodružstvím než vymysleli pro Indiana Jonese. A přitom tenhle "faraónek" (Babyking) vládl jen čtyři roky, takýe neměl ani tolik času na shromažďování pokladů.
Arcimbolda jsme měli avizovaného již od začátku roku. Je umístěn v 9. sále prvního patra hlavní budovy KHM a my jsme si zakázali nakukovat do dveří vedlejších sálů - asi bychom se v nich toulali ještě dneska. Arcimboldo je znám svými komponovanými potréty, ale výstava ukazuje i jeho pozici uměleckého superšéfa animačních programů habsburského domu ve Vídni a v Praze. Z velkého množství vystavených obrazů mě zaujal neveliký obrázek zastrčený v chodbě - Jurist. Oblíbenost právníků z něj přímo vyzařuje - podívejte se sami:

Další informace z Vídně už jen stručně - počasí se vydařilo, Vídeňáci se vyvalovali po trávnících. Pozdní oběd v máji - to může být jen čerstvý chřest z Moravského pole. Rozdíl proti tomu, co se nabízí v Hypernovách, je nebetyčný.
K manželčiným narozeninám jsem si koupil dárek - KAI Shun kuchařský nůž z damascenské oceli. Tvar Santoku, 32 vrstev, dřevěná rukojeť. Řeže sám a pěkně vypadá.

Dvě žertovné

2008-04-28T09:34:00.003+02:00

Co k nim dodat? Už nic.

Fotky z potápění

2008-04-20T17:45:00.006+02:00

Výletem k Rudému moři jsem si posunul všechny termíny nejméně o týden, což prakticky dopadlo jako jejich zhuštění do kratšího časového intervalu. Pokud se někde vyskytla volná chvilka, proseděl jsem ji u počítače a vybíral a mazal a znovu vybíral a znovu mazal záběry z cesty. Každé kolo bylo náročnější, až jsem se zadrhl u čísla 528.
Na pár dnů jsem fotky odložil, abych se k nim vrátil bez soucitu. Prezentaci na disku přežilo už jen 259 snímků, praktická zkouška u známých začala za půlkou nudit. Druhá zkouška včera s pásmem 152 fotografií už obstála a tak jsem ještě několik kousků smáznul a prohlásil dílo za ukončené.
Chcete-li se podívat, snímky jsou na zvláštním serveru, rozdělené na 1. část a 2. část.

Severní Safari

2008-03-30T22:04:00.001+02:00

Zatímco ve střední Evropě se ochladilo a přišel i pozdní sníh (jak mi referovali zpravodajové z domova), oblast Rudého moře zažila nebývalé klidné, vlídné počasí s celodenním sluncem, vlahým vánkem a klidným mořem.
Také naší výpravě klaplo všechno i s programem. Obeznámeným se mohu pochlubit např. kotvením přímo nad Thistlegormem ve společnosti pouhých tří dalších lodí a poklidným "nočňákem".
Celkem jsem dovezl 3400 snímků, prvním výběrem prošlo 2471. Budu muset zpřísnit kriteria, protože takové množství se nedá ani prohlédnout. Na ochutnávku jen jeden obrázek nejdokonalejšího plavce na světě.

Květná neděle

2008-03-16T19:25:00.003+01:00

Na dopolední procházce jsme potkávali davy, vracející se z kostela s požehnaným svazkem větviček jívy - i když bylo celkem teplo, opravdové palmové ratolesti by asi vypadaly nepatřičně.
S Natálkou je nám veselo, jen bychom raději byli všichni pohromadě. Tatínek dělá Martínkovi náhradní kojnou, maminka je v nemocnici a Natálka s prarodiči na Valašsku.
A když už jsou ty Velikonoce, tak na fotografii si vyskakuje malý zajíček.

Zpráva o víkendu

2008-03-09T20:59:00.003+01:00

Víkendovou návštěvu jsme si užili, protože předpověď počasí vyšla úplně obráceně. Nepršelo, nebylo zataženo a neochladilo se.
Nejdříve jsme zapřáhli námezdní síly do práce - řezání dřeva, pak jsme porazili, i s pařezem vykopali a na polena nařezali starý ořech na zahradě. Větve přesahovaly sousedce nad trávníček a tak jsme tím vylepšili i sousedské vztahy.

Za odměnu jsme vylepšili pracantům dívčí účes. Tatínek stříhat nepotřeboval, nebylo co.

Nakonec se při loučení na nádraží babička s vnučkou pomazlily a můžeme se těšit na další návštěvu. Pořád ještě bude nekompletní, protože malý Martin si na cestování ještě počká.

Ranní idylka

2008-02-29T19:03:00.002+01:00

Když se oba sourozenci náhodou sejdou současně v bdělém stavu, vypukne nedělní idylka.

Aktuální stav

2008-02-20T21:24:00.003+01:00

Po průběžné kontrole u sv. Anny, která proběhla hladce a zdá se, že i úspěšně, zamířil jsem na pár slov k mladým Drábkům. Rozhovor s nejmladším Martinem byl jednostranný, moc toho zatím nenakecá. Ale roste a bumbá a spí a roste a tak pořád dokola.

Jožka

2008-02-17T08:08:00.001+01:00

V sobotu jsme oslavili pětapadesátiny našeho dobrého kamaráda, Jožky Beláka. Vůbec na ty roky nevypadá, co říkáte?

Předvelikonoční neděle

2008-02-06T09:59:00.000+01:00

Leden proletěl bez aktualit a bez obrázků. Malý Martin se spokojeně vyvaluje a spoustu spánku přerušuje jen přestávkami na pití - snad se také někdy dostanu do tak šťastných let.
Fašanky jsou letos dříve než jindy, basa byla včera pochována a dneškem začíná půst. Ve vsetínských hospodách to vidět není, ale školní jídelny v našich horách se dneska přizpůsobily.
Do Velikonoc ještě trochu času zbývá a každý týden se v lidových zvycích i katolické víře slaví něco jiného. Protože jsem dostal dotaz na "Popeleční středu", sáhl jsem do archivu a máte-li zájem, podívejte se, co jsem napsal už před lety.

Všechno nejlepší v novém roce

2008-01-01T00:01:00.000+01:00

Vám přejí Vlasta + Martin

Rodina pohromadě

2007-12-30T23:11:00.000+01:00

Rodinná rada dálkovými konzultacemi ověřila a rozhodla, že zdravotní stavy všech zúčastněných dovolují nebo vyžadují, aby se spojilo, co k sobě patří. Proto jsem dneska odvezl Natálku do Brna a ona tak mohla poprvé uvidět svého bratříčka naživo.

Konečně doma

2007-12-21T23:40:00.001+01:00

Ani to dlouho netrvalo a Martínek opustil rodnou nemocnici a dneska se přestěhoval domů. Na památeční fotografii jsou všechny tři generace Drábkovských mužských. Ženy na snímku nejsou a to z pochopitelných důvodů. Maminka tiskla spoušť a babička hlídala v Kloboukách Natálku.

Zase v Kloboukách

2007-12-18T20:35:00.000+01:00

Po týdnu, stráveném s rodiči, je Natálka zase v Kloboukách. Maminka se musí co nejrychleji zotavit, její dýchání zatím nestačí na zátěž, spojenou s cestováním mezi domovem, porodnicí a nemocnicí, to vše spojené s vysoce aktivní "raketou".
Ve školce byla v úterý besídka. Děti se chystaly už dlouhou dobu a naučily se mnoho písniček a nových textů. Proto se návštěvnice nestačila připojit k vystoupení a o to více běhala kolem.

21. den nebo tři týdny

2007-12-16T22:18:00.000+01:00

Stále ještě v porodnici, ale už v samostatné postýlce. Malý Martin konzumuje každým dnem větší dávky a proto přibývá odpovídajícím tempem. Chlazená strava mu už nestačila a tak si řekl o čerstvé mléko.
Když to takhle půjde dál, tak se brzy uvidíme.

Návrat k Dahabu

2007-12-10T20:15:00.000+01:00

V srpnu jsem se tady chlubil podvodními fotografiemi z egyptského Dahabu. Zvláště na jednu jsem byl pyšný, podařilo se mi v Canyonu zachytil rotující hejno rybek.
Nebyl jsem tam tehdy sám. Při mých pokusech mě zachytil jiný, lepší fotograf a dnes jsem od něj získal onu fotografii. Je důkazem, čeho je fotograf při lovení záběru schopen a nepotápěčům připomíná, že nám, vodním živočichům je úplně jedno, kde je nahoře a kde je dole.

Poprvé z boxu

2007-12-09T20:05:00.000+01:00

Dneska poprvé byl Martínek na návštěvě mimo uzavřený svět svého inkubátoru. Takovou chvíli si rodiče zvěčnili na video, o které se s námi podělili. Maminka musela počkat venku s Natálkou, protože do sterilních prostor je přístup omezen. Tatínek má naštěstí ruce jak semafory a tak obstaral opečování, natáčení i roli figuranta a nosiče.

Pro rychlý náhled je tu ještě fotografie:

Skutečný Mikuláš

2007-12-05T20:12:00.000+01:00

Teprve 5.12. je předvečer svátku opravdického svatého Mikuláše. Zdá se, že už zase nejsou lidi a co si člověk sám neudělá....
Posuďte sami, jestli se mohou malé děti takovéhle sestavy polekat. Nemohou, rozplakaly se teprve po otázce, jestli byly celý rok hodné!
Asi si pamatovaly svoje chybičky lépe než jejich rodiče - tašky s hračkami překonávaly vánoční nadílku.

Mikulášské rozloučení

2007-12-04T22:23:00.000+01:00

Tak jsme zajeli jako mikulášská úderka podělit hodné i nehodné děti. Natálka jela s námi a vyzkoušela si malého čertíka. Nakonec zamávala do objektivu, jako by tušila, že se s námi bude loučit.
Malý Martin si včera nebojácně vytrhl z pusy pomocnou dýchací hadičku a už si dýchá sám, bez pomoci přístrojů. Maminka Lenka dneska přijela do nového bytu a tak o víkendu pojede Natálka za rodiči do Brna.

První fotka

2007-12-01T21:19:00.001+01:00

Tak nakoukněte do sterilního prostředí - někdy by si člověk přál vůbec na svět nevylézt, ale tenhle junior to ještě vidí jinak.

Co se v mládí naučíš....

2007-11-30T22:02:00.000+01:00

Před zítřejším Mikulášským jarmekem se hodí nachystat pár perníčků. Tatínek Martin také začínal s perníčky a jejich zdobením, ale to mu byl o rok a půl víc.

Je nás víc, nebojíme se vlka nic!

2007-11-26T21:05:00.000+01:00

Nejmladší Martin Drábek se narodil 26.11.2007 s váhou 2,5 kg a výškou 46 cm.

Martínku, vítej na tomto světě, držíme tobě i tvé mamince palečky.

Bába s dědkem

Aktualizace k 29. listopadu - maminka už vstala, Martínek ještě potřebuje pomoc při dýchání.
Aktualizace k 30. listopadu - je to lepší, nálada se zlepšuje.

Zase u nás

2007-11-21T21:36:00.000+01:00

Natálka je teď víc v Kloboukách než doma, ale i to jednou skončí. Maminka ji po tak dlouhé době ani nepozná. Když se patřičně zatváří, vypadá jako školačka.

Krbová kamna

2007-11-04T20:50:00.001+01:00

Jakmile doběhly všechny dušičkové objednávky a zakázky pro pozůstalé, kteří si vzpomenou vždycky až těsně před listopadovou cestou na rodinný hrob, kameník pan Zvonek uřízl a vybrousil soklové díly pod krbová kamna do kuchyně. Všechno ostatní včetně kouřovodů čekalo na osazení soklu a tak se dneska v podvečer sesazovalo a umísťovalo. Zkouška ohněm dopadla dobře a tak jsme připraveni na "globální oteplování" po celou valašskou zimu.

60 svíček

2007-11-03T14:40:00.000+01:00

Skutečně šedesát kousků se vešlo na leštěný tác, který doprovodil naše blahopřání švagrovi Vojtovi. Fotografie ho zachycuje v tom nejdůležitějším okamžiku - ve chvíli důkladného nadechnutí před rozhodujícím fukem.
Tuto sobotu sice nebyl ten správně přesný den, ale Vojta přijel do Klobouk na scuk "šedesátníků" a při té příležitosti...
Tak ještě jednou všechno nejlepší.

Dušičky

2007-10-28T18:20:00.000+01:00

Vzpomínce na naše blízké, kteří už tu nejsou, se vždycky říkalo a bude říkat - "dušičky". Církevní římskokatolický název onoho svátku je Vzpomínka na všechny věrné zemřelé, latinsky In commemoratione omnium fidelium defunctorum. Bývá zvykem navštěvovat hrob předků a dodržují ho i úplní bezvěrci - je to příležitost k návštěvám.
S Vlastou jsme to vždycky měli časově i místně náročné a tak vzpomínáme na naše předky ať jsou kdekoliv. Moji rodiče odpočívají v urnovém háji v Motole, Kubínovská větev s pradědečkem Martinem je shromážděna v Postřelmově a nejblíž máme k Vlastiným rodičům ve Valašských Kloboukách, i když řízením chamtivých příbuzných jsou manželé ve dvou různých hrobech.
Halloweenu nepodléháme, ale vydlabaná tykev se svíčkou nemůže škodit v ponurém dušičkovém pološeru. Malá Natálka nám pomohla s dlabáním a proto jsme letos měli i jednu malinkou dětskou tykvičku.

Kréta

2007-10-10T08:04:00.000+02:00

Chtěl jsem se k tématu Kréty vrátit trochu jinak a hlavně s dalšími snímky. Už jsem dokonce pokročil v mazání obrázků a výběru, ale je jich stále ještě moc.
Přesto jsem se dneska donutil vyhledat jeden obrázek. Na Neviditelném Psu je neslaný nemastný článek o Krétě, který vypadá jako elévská práce uchazeče o práci v redakci - tak, mladá, něco napiš a my ti to uveřejníme. Autorka je napojena (asi) na Růžového pantera a aktuálně zařadila do textu i zmínku o radaru NATO. Protože se ve věci nevyzná, vyfotila u letiště nějakou kouli a poznamenala, že se radaru na Krétě říká Mickey Mousovy uši. To je ale velký omyl! Myšákovy uši jsou dvě, stejně jako paraboly onoho skutečného radaru na skále nad vesnicí Gouves. Na ilustrační fotografii, která je jen okrajovým výřezem něčeho úplně jiného v nové výstavbě v Gouves, ty "uši" můžete vidět. Po klepnutí na obrázek i zvětšeně.

Vsetínská padesátka

2007-09-22T20:34:00.000+02:00

Na nic už se nedá spolehnout - když se napíše padesátka, znamená to 60,5 km. Každoroční závod měl tentokrát, prý na přání dojíždějících účastníků, cíl na Vsetíně. Proto se po polovině klasické trati nedojelo na Čarták, ale kus za Tanečnicí se trasa vydala dolů do údolí. Údolí jsou ale kolmo na trasu a proto se zpáteční cesta vinula sjezdem do údolí a výstupem druhou stranou údolí na další hřeben. Nejdřív údolí na Hrubé Brodské, pak Lušovou a nakonec Dinoticu. Z Dinotice se stavitel trati snažil dostat co nejrychleji k cíli a proto to vzal přímo - prudké stoupání vzhůru, kde ti slabší lezli po čtyřech, ti dobří prokluzovali ze svahu pod tíhou tlačeného kola a jen tři kaskadéři z celkem skoro třistačlenného peletonu dokázali vyjet. Po deseti kilometrech zvlněných stoupání a sjezdů po trávě mezi vlhkými kameny a rozbahněnými loužemi jsme se dočkali závěrečného klesání do Vsetína, které bylo neustále provázeno výstražnými vykřičníky nebezpečných sjezdů. Všechny favority jsem řádně prohnal - před sebou, takže jsem do cílové rovinky vjel už zcela osamocen. Snad je na fotografii vidět i klid v duši a vyklepané končetiny.

Babí léto

2007-09-16T22:17:00.000+02:00

Sobota i neděle se vydařily, možná, že se už ukazuje babí léto! Spojili jsme příjemné s užitečným a vyšlápli si na Pulčín, podívat se na lidové řezbáře. Obrovská reklama neodpovídala skupince nadšenců, dlabajících z klátů modernizované tradiční valašské úly. Nebyly ještě zcela hotové, ale občas se dal objevit zajímavý prvek nebo motiv. Na ukázku jen jedna drobnost, více umístím na rajče.
Cesta domů, z Pulčína na Francovu Lhotu, byla pěkná na pohled a tak jsem si jeden udělal.

Podvodní fotografování

2007-08-22T11:43:00.000+02:00

Je to ode mě velká drzost, psát a vykládat něco o fotografování pod vodou, ale protože je to můj blog a zapisuji si jen vlastní zážitky, tak to, spanilá čtenářko, taky tak ber!
Samozřejmě, že dokonalá technika v rukou mistra dává netušené možnosti a výsledky snesou i nejpřísnější měřítka. Mistr se pozná i s primitivní technikou, neumětelovi je i super drahá dokonalost na nic. K tomu se snad ještě dostanu jindy, ale dnešní snímky jsou dělané zastaralým, dnes již dávno nevyráběným bazarovým digitálem s 3Mpixely a výprodejovým pouzdrem.
Dva dny po světovém rekordu Martina Štěpánka jsem měl možnost s Petrem Vaverkou přímo v Blue Hole sledovat jejich domluvenou fotografickou seanci a přitom si vyzkoušet něco i sám. Nejdříve jednu potápěčskou zkušenost. Blue Hole je díra do země a pokud se fotograf vyváží na určité hloubce v prostředku této díry, jediným vizuálním měřítkem ponoření jsou značky na freedivingovém laně. Při hledání místa pro záběr jsem se dostal do místa, kde pode mnou, zcela neviděni, seděli hloubkoví fotografové a chystali si záběry. V jednu chvíli společně vydechli a celá záplava vzduchových bublin mě, nepozorného, podebrala a vystřelila vzhůru. Zážitek je to skvělý, ale při snímání se to nesmí stát.

Odpoledne jsem se přemístil na Canyon a s vypůjčeným bleskem jsem zkoušel zachytit rozvířený rej rybek přímo v jeho dutinách. Je to neostré, je to nepřesně exponované, ale ten pohyb......., ten tam vidím. Vidíte ho taky?

Dahab a NWR

2007-08-14T10:25:00.000+02:00

S jednoletým zpožděním jsme si užili vzájemný dárek k 30. výročí sňatku - pobyt u opravdu teplé vody. Původní březnový termín se posunem změnil na srpnový a tím se i podstatně zvýšily teploty vzduchu a vody. Už při loňské návštěvě se mi zalíbilo v Dahabu a protože jsem se tehdy vrátil v zuboženém stavu, měla Vlasta příležitost prokázat, že v její péči by se mi to nestalo.
K pohybu pod vodou jsem si připojil ještě možnost se celý týden pohybovat mezi profesionálními podvodními fotografy, sledovat je při práci a hlavně, ptát se a učit se. Jedním z přízemních přínosů přítomnosti jiných fotografů je i snímek se mnou jako fotografem před objektivem a ne za hledáčkem.
Jako třešničku na dortu mi Martin Štěpánek nadělil pokus o nový světový rekord ve freedivingu - i když se při nepřízni počasí měnila konkrétní disciplina, pokus se povedl a já byl při tom. Dlouhotrvající příprava a práce celého týmu vyvrcholila 8. srpna na Blue Hole, která ochránila místo pokusu před silnými větry a vlnami a umožnila dosáhnout s konstatní vahou a bez ploutví hloubky - 83 metrů. Teprve na konci úsilí přichází první gratulace při výstupu z vody.
Zážitků bylo opravdu mnoho a fotografií ještě víc, to do jednoho příspěvku nenacpu.
Na závěr snad už jen poznámku, že Vlasta sice do hloubek nešla, ale její fotografie ze šnorchlování jsou nad místními útesy někdy lepší než moje.

Natálka

2007-07-31T10:21:00.000+02:00

Vnučka Natálka zahájila společně se svojí maminkou pěti týdenní pobyt u prarodičů. Zatímco tatínek Martin místo dovolené přivydělává na brigádách na příchod druhého potomka, děvčata se rekreují v Kloboukách.

Transplantace

2007-07-12T13:47:00.000+02:00

Dneska došel dopis s písemným potvrzením výsledků poslední kontroly u sv. Anny. Pokud se koncem roku potvrdí, že pozitivní změny jsou trvalé a zachovávají zlepšující směr, budu vyřazen z čekacího seznamu (waiting list) a zůstanu jen na pravidelných kontrolách.
Dalo se to sice už nějakou dobu tušit, ale přece jen lékařské dobrozdání potěší. Sdělená radost je dvojnásobná a tak se tady chlubím přátelům a dráždím nepřející.

Kréta

2007-07-10T13:05:00.000+02:00

Kde najít čas na zpracování fotografií?

Tak alespoň jednoho potápěče!

Pauza

2007-05-23T06:45:00.000+02:00

Novinek by bylo dost, ale není času na jejich zpracování. A ještě to tak bude muset nějakou dobu zůstat.
V blízkosti místa, kde ukrývali malého Dia před potomstvo-žravým otcem, se budeme věnovat zlepšování zchátralých schránek.

Čarodějnice

2007-04-30T11:30:00.000+02:00

Mnoho lidí se těší na poslední dubnový večer, kdy se sejdou u ohně, opečou buřty a upálí látkovou postavu čarodějnic. Málokdo již ale ví, jaké mají oslavy Čarodějnic vlastně historické kořeny a jaké pověry a tradice se k tomuto datu původně vztahovaly. Pokusím se je krátce seřadit a popsat, jak jsem je narychlo a amatérsky posháněl a poopisoval:
Prapůvodními zakladateli tradice jsou Keltové. Ti poslední dubnový den zapalovali ohně. Podle nich dostal tento svátek název Beltine – zářící oheň. Svátkem Beltine začíná v keltském kalendáři světlá polovina roku (větší slunce - an ghrian mor); pro většinu tvorů ta lepší, vždyť je to období tepla, růstu a sklizně. Nejsilnějším očistným médiem je oheň. Právě ohně pálené na Beltine mají všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející. Noc patří ještě k vládě temnot a následující den již patří světlé polovině roku. Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. V noci je zapalována dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a jasnou částí roku. Mladí lidé ohně mohou přeskakovat, ostatní se spolu se zvířaty očistí tak, že budou mezi ohni procházet. Dobytek provádějí mezi ohni za současného zaříkávání druidové. Tento zvyk se mezi irskými rolníky mnohde dodržuje dodnes. Symbolika hranice mezi dvěma částmi roku se v Irsku, kde se keltské tradice zachovaly nejvíce, zrcadlí v tradičním opravování plotů.
Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku do lesů. Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti na počest Velké matky a Rohatého boha lesů, sexuálního zasvěcování a milostných her. V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na "dobu určitou" - na rok a jeden den. Pokud svazek nefungoval, partneři se po tomto období prostě rozešli. A určitě vás nepřekvapí, že svátek Imbolc, který je slaven o devět měsíců později, býval spojován s rozením dětí… Děti počaté na Beltine prý byly velmi šťastné. Z těch dob nám zřejmě zbyl zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.
Také u našich předků se k tomuto datu vymetala nečistota z chlévů a obydlí, vyklizené prostory se zdobily zelenými haluzemi, pokud možno pichlavými, zabraňujícími vstupu nečistých sil. Stavěly se máje na návsi i před domy pod okny nebo na dvoře a po západu slunce se pálily čarodějnice. V předvečer ohňových slavností obcházela mládež jedno hospodářství po druhém a sbírala dřevo. Na oheň bylo třeba shromáždit devět druhů dřeva a nikdy nesměl chybět jalovec. Hranici s panákem, znázorňujícím čarodějnici, zapaloval vždy muž, který se poslední ve vsi oženil. Aby se vesnici vyhnul požár, muselo kolem ní zaplát sedm ohňů. Od dohořívajících polen se pak zapalovaly pochodně, se kterými chodili lidé do okolních luk a polí. Tam s nimi tančili a zpívali, aby zahnali nečisté síly. Říkalo se, že vůdce temna, ďábel může uplatňovat svou moc na zemi prostřednictvím čarodějnic. Ze spojenectví s ním lidé často podezřívali zejména staré ženy.
Před "uhranutím" čarodějnicemi se venkované bránili různými praktikami. Před vrata domu i chléva se například položily narýpané drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit do stavení, musela všechna stébla přepočítat, což jí trvalo až do rána, kdy její zlá moc pominula. Domy se kropily svěcenou vodou, před vrata se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila. Mládenci také na zahnání čarodejnic práskali bičem nebo stříleli z pušek. Byla to noc, kdy se sbírají léčivé byliny, zejména jitrocel. Říkalo se také, že této noci se otevírá země a vydává své poklady. Bylo však nutné mít při sobě květ kapradí, svěcenou křídu nebo hostii. V první májovou neděli potom chodili mládenci s hudbou, zastavovali se u májek, kde bývali obdarováni, zpravidla se i tancovalo.
Noc ze 30. dubna na 1. května je také svátek i germánský - možná jste již slyšeli pojem Valpuržina noc. Valpurga byla saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga je jedním ze staročeských názvů čarodějnice. A další zajímavost - 30. duben je ve Španělsku a Portugalsku slaven jako svátek mrtvých. Katolická církev nazývá noc ze 30. dubna na 1. května nocí Filipojakubskou, na počest svátku apoštolů Filipa a Jakuba. Je tu však jistá nesrovnalost - svátek svatého Filipa a Jakuba totiž připadá až na 3. květen. Podle některých historiků však byl svátek na toto datum přesunut relativně nedávno. Po staletí se slavíval 1. května, a to zřejmě proto, aby mocní světci chránili tento den před temnotou pohanských obřadů. Apoštol Jakub byl jeruzalémským biskupem, který si svou svatost vysloužil svržením z věže jeruzalémského chrámu. Svatý Filip z Betsaidy také nedopadl nejlépe - byl totiž současně ukřižován a ukamenován.
Během filipojakubské noci se měly čarodějnice slétat na kopcích a tam provozovat spolu se silami temnot nečisté, dokonce sexuální orgie. Čarodějným dopravním prostředkem bylo samozřejmě populární koště. Do vzduchu se na koštěti nedostanete jen tak, musíte si připravit magickou mast a tou si natřít tělo, zejména oblast podpaždí, krku a břicha (tedy zřejmě místa, kde jsou soustředěny mízní uzliny). Recept z knihy Magia Naturalis z roku 1560 uvádí, že tato mast se skládá z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla. Kde se dá sehnat tuk nevinného hocha, to vám nepovím, ale pokud vím, tak za "letecké vize" prý může právě ten rulík zlomocný.
Proti čarodějnicím se vrcholky kopců blokovaly účelově pálenými ohni. Ty měly osvětlit co největší část krajiny a tím čarodějnicím překazit jejich plány. Kdyby snad nějaká čarodějnice na kopci u ohně přece jen přistála, mohla být okamžitě v ohni upálena; z toho také pochází dnešní tradice "pálení čarodejnic". Bylo také zvykem, skákat přes žhavé uhlíky a tropit co největší hluk - čarodějnice se křiku a povyku bály a nepřiblížily se.
Původní slavnosti k oslavě svátku Beltine představovaly pro církev všechno, co se snažila potlačovat nebo alespoň "nevidět" - lásku, sex, tanec a zpěv. Tohle všechno tradiční církevní slavnosti postrádaly. Zelenou barvu, kterou lidé dříve v tomto období oblékali na počest Matky Země, křesťanská církev označila jako nešťastnou, protože se snažila vymýtit vše, co jen trochu zavánělo něčím, co považovala za sexuální nevázanost. Známou církevní taktiku nahradit dřívější pohanské svátky nějakou novou legendou použil i komunistický režim. Zvyky téměř "vpálené v genech" se však nedají jen tak zakázat, proto se ohně čarodějnic překřtily na "ohně míru" pořádané pod záštitou SSM v předvečer 1. máje (nebo 5. května) - a vše bylo ideologicky v pořádku.
Pro úplnost ještě doplním stejnou taktiku křesťanské církve, která se musela v Německu vypořádat s tradicí Valpurgy a Valpurgis Nacht. Nahradila ji nová svatá - Sv. Walburga, abatyše, patronka šestinedělek, rolníků, ochránkyně domácích zvířat, při kašli, při kousnutí psem, při vzteklině a proti chorobám očí. Jméno Walburga znamená "mocný hrad" či "mocná ochranitelka". Walburga patřila do rodiny světců. Její dva bratři Willibald a Wunibald se také řadí mezi světce. Walburga se narodila r. 710 v Anglii Richardovi a Wunny z Wessexu. Vychována byla v klášteře Wimborne. Svatý Bonifác, bratr její matky, působil v Německu. Pozval Walburgu do družiny mnichů a řeholnic, kteří pomáhali s evangelizací Německa. Stala se řeholnicí v klášteře v Tauberbischofsheimu. Po smrti svého bratra Wunibalda r. 761 převzala vedení podvojného kláštera v Hendenheimu, který on zakládal. Svou zbožností a přesvědčivostí přispěla k šíření křesťanství v ještě částečně pohanském Německu. Zemřela 25. února 779 v Hendenheimu. V bývalém klášterním kostele, nyní evangelickém, stojí ještě dnes dva gotické náhrobky. Jeden patří Walburze a druhý jejímu bratru Wunibaldovi. Její ostatky jsou však také v Monheimu a Eichstättu, kde stojí překrásný kostel sv. Walburgy, dostavěný roku 1706. Její ostatky sem přinesl již roku 870 biskup Otgar. Jsou uloženy v podzemní kryptě, kde leží v kamenné schránce za železnou mříží. V tomto kostele je také uchováno jedno z jejích nejstarších zobrazení. Jedná se o dřevěnou bustu z 11. století. Řeholnice je znázorněna s korunou, žezlem a jablkem. Je to odkaz na její šlechtický původ. I přes svůj vznešený rod byla tato světice uctívána především v lidových vrstvách. Její jméno nesou nesčetné kostely a kaple nejen v Evropě, ale i v Americe. Také mnoho klášterů a měst si ji zvolilo za svoji ochránkyni. Vedle již uvedeného Eichstättu postupně vznikla další centra uctívání i v Sandweieru, Scheeru, Lambergu u Chamu, Ehrenburgu u Forchheimu a ve Walburgu v Alsasku.
Jedna zajímavost se traduje k jejímu hrobu. Na kamenné desce jejího náhrobku v Eichstättu se objevuje tekutá sraženina, jíž se přičítá léčivá moc. Zdejší lidé ji rozesílají do celého světa pod názvem Walburžin olej.
V jedné z nejkouzelnějších amerických pohádek se praví, že jen zlé čarodějnice jsou ošklivé, hodné jsou krásné. (V Čaroději ze země Oz to říká krásná čarodějnice Glynda). A protože spanilá čtenářko (pan Merle dovolí) jsi jistě krásná, budeš jako hodná čarodějnice létat výše, dále a rychleji.

Honička před odjezdem

2007-03-12T10:42:00.000+01:00

Já dneska vrcholím s přípravami na odjezd na Krétu, kupodivu mi nedělají starosti pracovní záležitosti, ale cyklistické náhradní díly. Ve čtvrtek jsem byl požádán, abych sebou vzal nutné nářadí a "nějaké" náhradní díly, protože tam byla dovezena před měsícem čtyři levně pořízená zánovní horská kola a nedá se s nimi vyjet. Kola nikdo ze známých lidí neviděl, takže se neví ani jak jsou stará, jak jsou vybavená a co jim chybí. U jednoho prý je nutné vyměnit kompletní střed. Za posledních deset let se vyměnily třikrát systémy upevnění sportovních klik, existují dva základní rozměry délky středové osy a dva typy miskových závitů - anglický a italský. A teď si mám poradit a vzít to, co bude pasovat. Na to by mi nestačil ani náklaďák a já letím s limitem 20 kg. Navíc si chci vzít něco na potápění, minimálně tzv. ABC. To je maska (mám dioptrickou), šnorchl (když nevezmu přístroje) a ploutve (ty bych sice mohl oželet, ale přece jen je to dobrý pomocník). Pokud budu chtít do hloubky jen na nádech, musím si vzít ještě opasek a 5 kg závaží (to, kdybych nesehnal žádné otevřené potápěčské centrum, kde bych si zátěž i s opaskem půjčil). Podle informací z Internetu je voda cca 13 stupňů teplá, to by šlo, na to mi stačí i tropický short.
V pátek jsem se domluvil u známého obchodníka a opraváře kol a dali jsme dohromady miniseznam nejnutnějších věcí. Přes víkend mi to nachystá a já si to dneska odpoledne vyzvednu. Na čtyři kola musí být všechno čtyřikrát. Lanka na přehazovačku, lanka na přesmykač, lanka na brzdy, brzdová obložení, lepicí soupravy, náhradní duše, mazací tuky, ovinovačky na řídítka, řetězy, možná i zadní kazety s kolečky. Všechno záleží na stavu. Nebudou se s tím jezdit žádné závody, ale taková výletnická rodinka dokáže za týden kolo taky pěkně zprasit.
Zítra už budu jen chystat věci pracovní, mám v programu i samostatnou přednášku v angličtině, tak je co dělat. Rád bych si ještě alespoň jedno odpoledne udělal čas na zahradu a nutkání na kolo spojím s podvečerní cestou pro náhradní díly. K tomu známému je to dvanáct kilometrů do kopce.

O rok víc - už 31

2007-03-11T16:30:00.000+01:00

Zase je tady památeční datum. Ve stařecké lenosti jsem nestačil vymyslet něco jiného než vloni a tak jsem zase pozval manželku na oběd do Vídně.
I když jsme byli při plánování velmi opatrní a skromní v našich úvahách, přesto jsme přímo na místě ještě redukovali a osekávali program.. Naštěstí jsme nikdy netrpěli nákupním šílením a tak jsme s něčím takovým vůbec nepočítali. Jsme s tím v širokém okolí ojedinělí, což se samozřejmě potvrdilo po návratu. Když se někdo ze známých dozvěděl, že jsme si vyjeli v sobotu do Vídně, ihned reagoval dotazem: "A co jste si koupili?" "Nic" se setkalo s nědůvěrou a opovržením.
Měli jsme nakonec namířeno jen na dvě místa a ta nám stačila. Cestou na Albertinaplatz jsme zkřížili cestu nejdůležitějším hercům Španělské jízdní školy - vyváděli je přes ulici ze stájí do hlavní budovy. Ta byla kolem vstupu zasypána televizními vozy ORF, tak se na výsledek později podíváme.
Výstava Biedermeier v Albertině byla jedinečná, množství vystavených kousků by si neudělalo ostudu ani jako součást moderních bytů. Platí to zejména o nádobí, čajových a kávových soupravách i nábytku. Některá "Kanapee" lákala, ale dohlížející personál byl pozorný. Alpská zátiší na obrázcích, které tehdy nahrazovaly fotografie a plagáty, byla člověkem nedotčena. Pod Matterhornem byla turistická chata, St. Gotthardský průsmyk zdobila stezka přes Dáblův můstek, ale jakoby tam ta člověčí díla patřila.
Klidný, ale bohatý oběd v korejsko-japonské restauraci na Singerstrasse vyšel přesně do doby mezi polednem a Kaffeepause a tak jsme seděli až na pár Asiatů, skoro sami. Vlasta si vyzkoušela lososa s teriyaki omáčkou a byla hrozně překvapená, že tu omáčku má kdykoliv k dispozici doma v kuchyni.
Ve stejně poklidné atmosféře se odehrávala i cesta domů a nakonec i celá neděle. Slavili jsme nicneděláním, vařením, válením a vzpomínáním - jestli jsme si to před 31 lety dokázali představit, jak takové výročí prožijeme. Díky Vlasto!

Fašanky - končiny

2007-02-18T19:37:00.000+01:00

Tak jsem se podíval v televizi na zprávy o ukončení masopustu a průvodu masek. Terezka to na Primě uvedla, ale sama musí vědět, že se u nás končí až v úterý. Obrazové reportáže o celostátním veselí ukázaly je Uherský Brod a Kyjov. Tak musím chválit Klobučany sám.

Masopust končí až úterým, protože ve středu je "Popeleční středa". Tetička Sušilová o tomto dni, zvaném "končiny" napsala:
"Smažily sa koblihy, a vařila sa zřívanica. "Po celéj obci bylo vúně a člověk okřaky dostávál a oskomliny sa mu dělaly..Kór dyž byla tuhá zima a papučářé mjeli dobrý rok. Po obci chodily maškary - jeden za medvěda, druhý za robu, iný za žida a každý čím škaredší, tým pěknější.
Ľudé z chalup vystúpení, usmítí. Všady bylo plno zpěvu a muzigy. Tancovalo sa na konopě, skákalo, lebo čím vyšéj vyskakovali, tým vyšší konopě narústly.
Večer byla muziga. Před púlnocú sa pochovala basa a muziga skončila. Nastal púst.
Ráno, na "škaredú středu sa šlo do kostela na "popelec". Držál sa hrubý púst. Chlapi si aj kuřivo odřeknúli. Už byla vyhlášená újma v jídle a držala sa tři dni v týdni až do Velikej noci.
Dokonce se vzpomíná, že v Nedašově někteří chlapi po celý půst ani se ženou nespali. Taková výmluva by vás nenapadla!

Sekaná v krustě

2007-02-05T17:43:00.001+01:00

Před víkendem a na uvítanou mladým Drábkům jsem si dělal chutě podle receptu, který někde vykutala Vlasta. Nejdříve mě zaujaly použité suroviny, protože vepřovou panenku si dokážu představit raději jako medailonky než v mletém mase. Houby jsem jako vložku do sekané také ještě nedával. A balení vychládlé šišky do chlebového těsta jsem vždycky považoval za zbytečné zdržování. Ale tentokrát bylo času dost.
Využil jsem přítomnosti zručného kuchaře a nechal ho pomlít a vypracovat prát, spojku i zapracovat vložky do hmoty. Na řezu na fotografii je dobře vidět kostičky slaniny i houby - pravé lišky.
Na dnech italské kuchyně jsem už dříve nakoupil semolinu a zkusil ji použít místo obvyklé hladké mouky. Zapracoval jsem do ní i drcené lískové oříšky. Těsta jsem udělal trochu víc a nespotřebované jsem nechal pořádně vykynout na plechu. Výsledný bochánek byl nadýchaný, ale dlouho si to na světě neužil.
Sekaná byla, jak vidíte, i pohledná a chutnala skvěle s červeným zelím.

Životní perspektivy

2007-02-03T09:52:00.000+01:00

Obvyklou E-mailovou cestou se ke mně dostal rafinovaně promyšlené grafické zpracování sexuální cesty mladého muže životem se všemi odbočkami a alternativami. Chcete-li se poučit nebo pobavit nad "trnitou cestou hříchu" od mládí až do rakve, prohlédněte si schema po klepnutí na miniaturu.

Najdete-li ještě nějakou neprobádanou cestičku, v komentářích je místo připravené.

Klobucký rok - Třé králé

2007-01-06T19:39:00.000+01:00

"Na Nový rok začali chodit už "třé králé". Počtovský pacholek roznášál knížky, v kerých bylo napsaných moc šprýmů, aj kominář ich nosíl a dostávali za to tringelt.

V kostele byly "první ohlášky". Začínal masopust a s ním svaďby. Bývalo negdy aj dvacet ohlášek z fárnosti.

"Na tře krále" sa vyrójili z chalup ogaři prevlečení za "tře krále". Brali to pěkně po pořádku, ani chalupy nevynechali. Všady ich podarovali a vyslechli jejich zpívání.

V tomto týdni, od Nového roku do Třú králú chodili dvá kostelníci a zvonič po koledě. Brávali ze sebú aj toho, co šlapál měchy - měchošlapa. Ale ten k ním nepatříl, toho potem - dyž sa dělili o grajcary - vyplácali extra. Dyž přišli do chalupy, hneď spustili: "My třé králé znamenali, hvězdu kerú sú viděli. Hneď své koně sedlali a do Betléma sa brali...". Posvěcenú křídú napsali na dveří pěkným písmem "K + M + B 18..". To byly ména třú králú, Kašpar, Melichar, Baltazar. A k tomu ešče připsali aj letopočet.

Masopúst býl v prúdě. V hrubých hospodách pořádali muzigy hasičé, omladina, veteráni. V menších hospodách při harmolidze pacholci a dívky.

Začátkem nového roku sa platívalo kontribucí, prahová daň, všecky interese, kostelní aj obecní přirážky. Také bývál obecní prodaj drév. Na to sa dycky moc ludí zešlo. Lebo potem bývala pijatika na obecní útraty...

Nájvětší zimy bývaly a už sa na ně čekalo - kolem Nového roku. Dyž nepřichytila novoroční, třúkrálová neminúla."

Vyjděte také, klasická "tříkrálová" koleda je všeobecně známá. Jako inspiraci Vám přikládám titulní list naší pomůcky. Při našich koledách zvládáme hlasem i pamětí celkem 24 slok.

A ještě musím v něčem opravit tetičku Sušilovou - interpretace K+M+B jako zkratky jmen tří mudrců je obecně rozšířeným omylem. Ve skutečnosti je to zkratka latinského "Christus mansionem benedicat" "Kristus žehnej tomuto domu".