Vsetínská padesátka

Na nic už se nedá spolehnout - když se napíše padesátka, znamená to 60,5 km. Každoroční závod měl tentokrát, prý na přání dojíždějících účastníků, cíl na Vsetíně. Proto se po polovině klasické trati nedojelo na Čarták, ale kus za Tanečnicí se trasa vydala dolů do údolí. Údolí jsou ale kolmo na trasu a proto se zpáteční cesta vinula sjezdem do údolí a výstupem druhou stranou údolí na další hřeben. Nejdřív údolí na Hrubé Brodské, pak Lušovou a nakonec Dinoticu. Z Dinotice se stavitel trati snažil dostat co nejrychleji k cíli a proto to vzal přímo - prudké stoupání vzhůru, kde ti slabší lezli po čtyřech, ti dobří prokluzovali ze svahu pod tíhou tlačeného kola a jen tři kaskadéři z celkem skoro třistačlenného peletonu dokázali vyjet. Po deseti kilometrech zvlněných stoupání a sjezdů po trávě mezi vlhkými kameny a rozbahněnými loužemi jsme se dočkali závěrečného klesání do Vsetína, které bylo neustále provázeno výstražnými vykřičníky nebezpečných sjezdů. Všechny favority jsem řádně prohnal - před sebou, takže jsem do cílové rovinky vjel už zcela osamocen. Snad je na fotografii vidět i klid v duši a vyklepané končetiny.

Babí léto

Sobota i neděle se vydařily, možná, že se už ukazuje babí léto! Spojili jsme příjemné s užitečným a vyšlápli si na Pulčín, podívat se na lidové řezbáře. Obrovská reklama neodpovídala skupince nadšenců, dlabajících z klátů modernizované tradiční valašské úly. Nebyly ještě zcela hotové, ale občas se dal objevit zajímavý prvek nebo motiv. Na ukázku jen jedna drobnost, více umístím na rajče.
Cesta domů, z Pulčína na Francovu Lhotu, byla pěkná na pohled a tak jsem si jeden udělal.