Honička před odjezdem

Já dneska vrcholím s přípravami na odjezd na Krétu, kupodivu mi nedělají starosti pracovní záležitosti, ale cyklistické náhradní díly. Ve čtvrtek jsem byl požádán, abych sebou vzal nutné nářadí a "nějaké" náhradní díly, protože tam byla dovezena před měsícem čtyři levně pořízená zánovní horská kola a nedá se s nimi vyjet. Kola nikdo ze známých lidí neviděl, takže se neví ani jak jsou stará, jak jsou vybavená a co jim chybí. U jednoho prý je nutné vyměnit kompletní střed. Za posledních deset let se vyměnily třikrát systémy upevnění sportovních klik, existují dva základní rozměry délky středové osy a dva typy miskových závitů - anglický a italský. A teď si mám poradit a vzít to, co bude pasovat. Na to by mi nestačil ani náklaďák a já letím s limitem 20 kg. Navíc si chci vzít něco na potápění, minimálně tzv. ABC. To je maska (mám dioptrickou), šnorchl (když nevezmu přístroje) a ploutve (ty bych sice mohl oželet, ale přece jen je to dobrý pomocník). Pokud budu chtít do hloubky jen na nádech, musím si vzít ještě opasek a 5 kg závaží (to, kdybych nesehnal žádné otevřené potápěčské centrum, kde bych si zátěž i s opaskem půjčil). Podle informací z Internetu je voda cca 13 stupňů teplá, to by šlo, na to mi stačí i tropický short.
V pátek jsem se domluvil u známého obchodníka a opraváře kol a dali jsme dohromady miniseznam nejnutnějších věcí. Přes víkend mi to nachystá a já si to dneska odpoledne vyzvednu. Na čtyři kola musí být všechno čtyřikrát. Lanka na přehazovačku, lanka na přesmykač, lanka na brzdy, brzdová obložení, lepicí soupravy, náhradní duše, mazací tuky, ovinovačky na řídítka, řetězy, možná i zadní kazety s kolečky. Všechno záleží na stavu. Nebudou se s tím jezdit žádné závody, ale taková výletnická rodinka dokáže za týden kolo taky pěkně zprasit.
Zítra už budu jen chystat věci pracovní, mám v programu i samostatnou přednášku v angličtině, tak je co dělat. Rád bych si ještě alespoň jedno odpoledne udělal čas na zahradu a nutkání na kolo spojím s podvečerní cestou pro náhradní díly. K tomu známému je to dvanáct kilometrů do kopce.

O rok víc - už 31

Zase je tady památeční datum. Ve stařecké lenosti jsem nestačil vymyslet něco jiného než vloni a tak jsem zase pozval manželku na oběd do Vídně.
I když jsme byli při plánování velmi opatrní a skromní v našich úvahách, přesto jsme přímo na místě ještě redukovali a osekávali program.. Naštěstí jsme nikdy netrpěli nákupním šílením a tak jsme s něčím takovým vůbec nepočítali. Jsme s tím v širokém okolí ojedinělí, což se samozřejmě potvrdilo po návratu. Když se někdo ze známých dozvěděl, že jsme si vyjeli v sobotu do Vídně, ihned reagoval dotazem: "A co jste si koupili?" "Nic" se setkalo s nědůvěrou a opovržením.
Měli jsme nakonec namířeno jen na dvě místa a ta nám stačila. Cestou na Albertinaplatz jsme zkřížili cestu nejdůležitějším hercům Španělské jízdní školy - vyváděli je přes ulici ze stájí do hlavní budovy. Ta byla kolem vstupu zasypána televizními vozy ORF, tak se na výsledek později podíváme.
Výstava Biedermeier v Albertině byla jedinečná, množství vystavených kousků by si neudělalo ostudu ani jako součást moderních bytů. Platí to zejména o nádobí, čajových a kávových soupravách i nábytku. Některá "Kanapee" lákala, ale dohlížející personál byl pozorný. Alpská zátiší na obrázcích, které tehdy nahrazovaly fotografie a plagáty, byla člověkem nedotčena. Pod Matterhornem byla turistická chata, St. Gotthardský průsmyk zdobila stezka přes Dáblův můstek, ale jakoby tam ta člověčí díla patřila.
Klidný, ale bohatý oběd v korejsko-japonské restauraci na Singerstrasse vyšel přesně do doby mezi polednem a Kaffeepause a tak jsme seděli až na pár Asiatů, skoro sami. Vlasta si vyzkoušela lososa s teriyaki omáčkou a byla hrozně překvapená, že tu omáčku má kdykoliv k dispozici doma v kuchyni.
Ve stejně poklidné atmosféře se odehrávala i cesta domů a nakonec i celá neděle. Slavili jsme nicneděláním, vařením, válením a vzpomínáním - jestli jsme si to před 31 lety dokázali představit, jak takové výročí prožijeme. Díky Vlasto!