Před měsícem nás kamarádi hecovali, že bychom si měli s nimi zajet na Vinařskou padesátku - cyklistický závod na česko-rakouské hranici se startem v Šatově. Nakonec to dopadlo tak, že jsem vyhecoval i Vlastu, zatímco kamarádi zůstali s nejrůznějšími výmluvami doma. Cestovní plán byl náročný: v pátek odpoledne se stavit v Brně u mladých cestou do Velkých Bílovic, kde jsme s osvědčenou partou sklepovali. V nejlepším jsme museli přestat a jít se vyspat, protože ranní odjezd z Bílovic musel být před sedmou. Za hodinu a půl v Šatově jsme se odprezentovali a připravili kola. Po několikadenních deštích vyhlásili pořadatelé tzv. mokrou variantu - méně rozbahněného terénu.
Vlasta měla obavy z náročnosti neznámé trati, i když jsem jí vysvětloval, že kopec u Znojma 
rovná se terénní vlnka na Valašsku. Musel jsem slíbit, že se od ní celou trasu nehnu a měl jsem pak co dělat, abych se jí, zvláště v terénu, udržel. Zákon schválnosti způsobil, že elektronický čip na jejím kole selhal a tak se neobjevila ve výsledkové listině. Nápravu ještě zařizujeme, ale chyba se už stala a zklamání je veliké.Odpoledne po závodě jsme po
letech navštívili znojemskou část rodiny, uviděli, jak staří vypadají dobře a mladí stárnou.
