Okoukal jsem na síti, že počínající autorská sterilita se může zakrýt mobilizačními zásobami ze šuplíku. Tak něco fašankového:
Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a proto jsou pohyblivá i data masopustní. Můžeme si proto připomenout terminologii a posloupnosti. Jsou platné obecně, nejen na Valašsku.
Masopust - Třídenní svátek, který předcházel popeleční středě, jíž začínal čtyřicetidenní půst končící o velikonocích. Přípravě na masopust tzv. "tučný čtvrtek", mnohdy předcházela zabijačka - tradiční jídlo vepřová pečeně se zelím - tento den měl člověk co nejvíce jíst a pít, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli - bohatý oběd - následovala zábava s tancem, která pokračovala až do rána. Masopustní pondělí - pokračovalo v zábavě a tanci, v mnohých vsích se konal tzv. "mužovský bál" - pouze pro ženaté a vdané - mnohde lidé věřili, že jak vysoko bude selka při tanci vyskakovat, tak vysoké obilí příští rok naroste. Vyvrcholení bylo o masopustním úterý kdy se konaly průvody maškar a divadelní představení - klobuckou specialitou je pochování basy.
Popeleční středa - Popeleční středa zahajuje období předvelikonočního půstu. Následuje po masopustním úterý, kdy veškeré masopustní rozpustilosti vrcholily. Její název pochází od svěceného popelu, kterým kněz činí věřícím kříž na čele, řka: "Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš". Tím připomíná pomíjivost pozemského života a nutnost pokání. Popel, který je k tomuto úkonu používán, se získává spálením ratolestí kvetoucí jívy (kočiček), které kněz před téměř celým rokem na Květnou neděli posvětil.
2. neděle postní - pražná - Pražná neděle dostala své označení od pokrmu v postě hojně připravovaného, nazývaného pražmo. Pražení nedozrálých klasů obilí či jednotlivých zrn patří k nejstarším způsobům úpravy obilí - k pražení není potřeba nádoba a obilí se tím i konzervuje. Po upražení se obilí dále upravovalo, případně ve stoupě roztíralo a používalo na polévku.
3. neděle postní - kýchavá - Kýchavou se tato neděle nazývá proto, že se tento den konala mše za odvrácení moru, jehož prvními příznaky bylo nadměrné kýchání. Přání "Pomáhej Pán Bůh" a "Pozdrav Tě Pán Bůh", které dodnes říkáme kýchajícím, pochází právě z obavy před tímto morem. Věřilo se, že kdo kolikrát tento den kýchne, tolik let bude živ.
4. neděle postní - družebná - Tato neděle tvoří téměř střed postního období, a proto je v tento den projevována radost z času, který již v postu uplynul. Slavena byla v družném veselí a byla zmírněna některá omezení týkající se společenských zábav. Mnohde se konaly tancovačky, nejlépe na veřejném prostranství pod dohledem celé obce. Někdy je také název odvozován od družby, který ten den spolu se ženichem navštívil domácnost vyhlídnuté nevěsty a předjednával tam námluvy. V souvislosti s těmito myšlenkami na námluvy se tento den mladé dvojice obdarovávali. Takže to byl český Valentýn.
5. neděle postní - smrtná - Název připomíná, že myšlenky věřících se mají plně soustředit na umučení a smrt Páně. Zároveň ale připomíná zvyk sahající až k pohanským kořenům - vynášení smrti, (Smrtholky, Moreny, Morany, Mořeny, Mařeny). Na klobuckou "Mařenu" v tom týdnu nezapomeneme.
6. neděle postní - květná - Květná neděle připomíná den slavného vjezdu Krista do Jeruzaléma, kdy byl vítán zelenými ratolestmi házenými na cestu, zatím co jiní mu vyšli vstříc s palmovými listy a volali: "Hossana, požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, král izraelský". Na památku této události světí tento den kněz kvetoucí ratolesti (u nás kočičky = kvetoucí vrba jíva), které pak rozdává účastníkům mše. Nesmělo se péct, aby se nezapekl květ na stromech.
Poslední týden je nazýván "pašijový". Na začátku (v úterý) se čtou pašije sepsané sv. Markem. Následuje Škaredá středa - sazometná, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční a Pondělí velikonoční.
Zaznamenal jsem několik nepoučených dotazů na kimchi a protože je to jeden z mých oblíbených salátů, následuje krátká upoutávka.
