Na co je člověku sníh?

Zdánlivě provokativní otázka, protože je ho všude kolem hodně a dostatek. Tedy alespoň u nás. Proto jsme si v posledních dnech oblíbili nabádat sousedy k šetření: "Nenadávejte na sníh, šetřte si ho, brzy už nebude!!!"

V místním regionálním plátku jsem si všiml zprávičky, jak byl letošní sníh užitečný. Nešťastná devatenáctiletá dívenka z Rožnova se rozhodla ukončit svůj bědný život a vyskočila ze sedmého patra. A ještě, že tam bylo tolik sněhu. Nejenom že přežila, zranění byla pouze lehká a tak je největším nebezpečím stálá pozornost psychiatra.

Určitě jste z tohoto textu pochopili, že v Kloboukách opět připadlo!

Neudržováno

Na tuto cestu byl dnes na 13 hodin svolán tzv. vyšetřovací pokus. Byl, jako už třikrát předtím, neodvolán, ale přírodou zrušen. Nemyslící státní úředník si nedá říct, že když je na konci ledna silnice zapadaná, zavátá a neudržovaná, tak po čtrnácti dnech vytrvalého sněžení se na ni zase nikdo nedostane.
Dojel jsem na její začátek pochopitelně sám. Nikdo z orgánů činných v trestním řízení nedojel ani tak daleko. Ukrátil jsem si obvyklou čtvrthodinku zdvořilostního čekání procházkou a focením. Je to letos asi naposledy, prý nám hrozí obleva.

Nedělní dopoledne

Nedělní dopoledne jsme začali procházkou na náměstí. Zase něco přibylo. Nebudu unavovat obrázkem našich vrátek (sousedův plot už zmizel) a naproti přes cestu dohlédne jen urostlý jedinec.

Hromady na autobusových nástupištích zakrývají přijíždějící spoje. Silnice se udržují průjezdné, jen na hřebeny Bílých Karpat se vyjet nedá. Mimo pár prošlapaných steziček je všude kyprý sníh a sněžnice jsme ještě nefasovali.

Lucka - speciál

Lucko,

ať se stane moje přání, pravila Vlasta a tak se ti předvede ve včerejší kreaci s lopatou. Nejdřív srovnání velikosti trpaslíčka se sněhovou bariérou a pak celý výjezd od garáže na cestu.



Odpočinek po šichtě - jedné z mnoha - je doprovázen otupělým pohledem na další a další vloky. Protože dneska v noci zase připadlo a bariéry jsou ještě o kousek vyšší.

Situační zpráva

Vytrvale sněží! Když už se zdá, že by to mohlo na chvíli přestat, znovu se proletí bílé pápěří a duchny narůstají. Popis nestačí, obrázek je lepší.
Tahle zastávka autobusu leží na silnici první třídy I/57 ze Vsetína na Horní Lideč. Na svahu za ní vede železnice na Púchov. Turistická mapa oblasti hned vedle zastávky je dočasně nepoužitelná - není na ni přes závěj vidět.

Šumaváku, tahle činnost je prý zdravá, ale nic se nemá přehánět.


Je toho bílého moc a tak jsem si zajel vyzkoušet nové křídlo. Z jedné vody na čisto jsem si domluvil i termín v Dahabu - už za pět neděl.

Ještě trochu sněhu

Přes noc připadlo dalších několik centimetrů sněhu. Přes den polevilo, ale poletoval pořád. Katastrofické zprávy o padajících střechách vyhnaly sousedy na střechy. Já jsem jen shrnul poslední nadílku, protože probírám střechy průběžně. Pořádnou čepici jsem si nechal jen na zahradě, kde mám na dvou stolech otužilé bonsaje. Jsou to většinou místní jehličnany, které jsou navyklé a pod sněhem je jim dobře. Na snímečku je vidět nejenom zasypaná deska stolu (cca 85 cm vysoko), ale i dvaapůl metru vysoký živý plot v pozadí. Ta sněhová kostka zabalila jemné větvičky tak, že se už do jara nepolámou.

Úterní nadílka

Dneska jsem mluvil s člověkem z Nižboru a ten si stěžoval na déšť. U nás byl v noci zase teplotní rekord - Štítná nad Vláří -24 stupňů. V Kloboukách za oknem jen -17, ale to ohřívá teplo sálající ze zdí.

Dopoledne začalo poletovat, odpoledne spustilo bezohledné sněžení. Na Vsetín jsem kličkoval mezi náklaďáky, neodvážili se na kluzkém sněhu při minus deseti jet rychleji než třicítkou. Kolem čtvrté jsem se vrátil a před domem zvěčnil obvyklý zimní obrázek.

Chodníček kolem domu si prohrabáváme proti sněhu, naházenému silničářskými pluhy. My jim, oni nám, v noci mají nepřetržitou a já přetržitou směnu. Obvykle bývá sněhu nad moji hlavu, letos je jen do výše auta.



Totéž platí i pro výjezd z garáže, obvykle se pneumatiky prohrabou zpátky domů, někdy musím vytáhnout z kufru lopatu a pomoct jim.


Proti Šumavákovi jsme úplná civilizace, přece jenom se po prohrabání dostaneme za dvě minuty do obchodu.

Inverze

Už tři dny jezdím v inverzním počasí. Název vypadá horší, než to ve skutečnosti je. Díky blízkosti Karpat i Beskyd se mlhová poklička občas nazvedne a na takovém místě je potom modrá obloha, svítící slunce a teplota u nuly. Vlnovka horského hřebenu se o kousek dál ztrácí v mlze, tam, kde se mlha neprotrhala.
Dneska jsem si konečně vzal sebou fotoaparát a před Vsetínem jsem zastavil. Vypadalo to nějak takhle: