Šesté narozeniny

Kdyby ta vnoučata tak rychle nestárla, ani bychom nepoznali, jak čas letí. Natálka oslavila šesté narozeniny, takže ji na jaře čeká zápis. Mezi vánočními dary našla školní výbavu a tak k narozeninám se mohla těšit hlavně ze zakázkového dortu.

Povánoční Vídeň

Vyhnuli jsme se předvánočnímu nakupovacímu návalu a zajeli do Vídně mezi svátky. V Albertině byly dvě výstavy - Pablo Picasso a Michelangelo.

Po kultuře vyhládne a tak jsem tentokrát vyzkoušeli Městský pivovar Schwarzenberg a jeho kuchyni. Porce byly obrovské a to je co říct, když to tvrdíme i my. Takhle vypadal guláš s knedlíkem.

Potečský živý Betlém

Jako každý rok, vydali jsme se do Poteče na představení živého Betlému, nacvičeného dětmi potečské Scholy. K zahřátí herců i diváků byly připraveny kmeny na stojato, které čoudily přesně do zorného pole fotografů. Tak se podívejte jen na kompletní rodinnou fotografii.

Štědrý den

Nadílka byla bohatá, nadšení se stupňuje s klesajícím věkem. Proto je rozbalování dárků největším zážitkem pro ty nejmenší.

19. Jarmek

Mikulášský jarmek se vydařil - pro někoho sněhová kalamita, pro nás bílý svátek. Na malém prostoru blogu se nemohou prezentovat všechny obrázky a proto sem umístím jen pohled z kostelní věže, kde jsme už zase vydrželi celých deset minut poledního zvonění metr od houpajících se srdcí. Vydržel i Honzík, který si skoro celou dobu ucpával uši.

A ještě krátký pohled do čertovské šatny a odpočívárny. Za růžkem nabírají síly, aby mohli občerstveni vtrhnout na náměstí. Takhle si dovolovali nedašovští čerti s nezaměnitelnými sukněmi.

Vyučovací pomůcka

Dneska čeká žáky základní školy v hodině němčiny překvapení - paní učitelka si přinese neobvyklou učební pomůcku. Anděl ani Mikuláš ji nebudou doprovázet, protože si ti nezbedové nic jiného než čerta nezaslouží. A ještě k tomu na ně bude mluvit německy!

Vnoučata

Zajeli jsme do Brna, abychom opožděně oslavili svátek Martinů, třetí narozeniny nejmladšího Martina a podívali se na vystoupení Dětského souboru Ondrášek.

Nad každým jídlem se dokáže malý Martin radovat, ale když je to jídlo tak veliké a sedí u stolu sám, tak radost nezná mezí.

Velký soubor Ondráš se stará i o své nástupce

a tak vznikl před nějakou dobou Ondrášek.

Bezbariérové divadlo Barka příjemně překvapilo a hodinu jsme se dobře bavili.

Svět ticha

Mořské hlubiny bývají označovány jako "Svět ticha". Podívejte se na video, podívejte se, co dokáže ryba pouhou hubou a poslechněte si, jak potichu zní funění potápěče.

Video jsem natočil na dobrodružné cestě. která se o něco protáhla proti časovému plánu a skončila teprve dneska dopoledne.

Domorodé posádce se podařilo, kromě jiného, zapálit přívěsný motor YAMAHA během výsadku, potopit Zodiac s pěti muži na palubě nebo zůstat ve třímetrových vlnách bez kapky nafty, s dírou v lodi, se ztichlým generátorem, vybitými bateriemi, půl metrem vody v kýlu a mimo dosah mobilního signálu uprostřed Rudého moře.

Česká posádka se v improvizovaném průšvihu cítila jako doma. Dva potápěči měli vlastní GPS se souřadnicemi egyptských reefů, vlastními reflektory jsme díky vojenskému spojaři přivolali morseovkou pomocnou loď a Coast Guard jsme uvědomili vlastní záchrannou satelitní bójí EPIRB. Jinak jsme tam tvrdli dodnes.

60

Dnešního dne jsem překročil šedesátku. Navenek žádná změna. Oslavou bylo přátelské setkání na Kohútce a okolí. V okolí se totiž konala týmová soutěž smíšených družstev.

Vsetínská padesátka 2010

Počasí se opravdu vydařilo - po dlouhotrvajících deštích, které už neměly kam vsáknout a zůstávaly na povrchu, skoro celou sobotu pršelo. Na lesních cestách nad Vsetínem se rozjezdilo klouzavé blátíčko a místo slibovaných osmnácti stupňů se teplota sotva vyšplhala nad desítku.
Začal jsem udatně a rychleji než v minulých letech. Ještě na Dinotici to vypadalo slibně, ale posledních deset kilometrů jsem tlačil nebo se válel. Jak jsem se díval kolem sebe, nebyl jsem sám. V cíli jsem byl v dobré náladě, protože tu špatnou jsem nechal na trati.

Chladnější Středomoří

Zatímco doma řádila vedra, užívali jsme si ochlazující mořský vánek.

Kumštování

Tento víkend proběhlo skutečné Valašské kumštování, žádný trucpodnik na hřišti u nádraží. Mnoho jsme neviděli, ale vlastní vinou, protože jsme se věnovali jiným potřebným činnostem.

Zato slyšet bylo všechno až do ložnic. Když už utichla po půlnoci hudba, vybírali si rozcházející se návštěvníci chodník před naším domem na rozlúčku se zpěvy.

Sochaři a řezbáři se činili, my jsme zachytili jednoho nedokončeného vodníka, který se autorovi schovával za stromem.

Houpačka stereo

Nařízenou dovolenou tatínka Martina strávila obě vnoučata v Kloboukách. Jejich maminka se zatím připravovala na odevzdání bakalářské práce, tak měla více klidu. Využili jsme přítomnosti silného mladého muže a postavili na zahradě konstrukci, která unese nejenom dvě houpačky vedle sebe.

Brněnská ZOO

Zastesklo se nám po vnoučatech a tak jsme se vydali na cestu. Namlsaní čerstvou zkušeností ze ZOO v Lešné jsme se všichni společně vydali do brněnské ZOO. Úplně jiná koncepce - ZOO ve městě nepočítá s návštěvníky v automobilech a zahrada je především velké dětské hřiště, tu a tam zpestřené pavilonem nebo výběhem.

Na Natálce bylo poznat, že v ZOO už dříve byla, malý Martin chodil s pobaveným úsměvem a nejraději do schodů. Jeho dobrou náladu vidíte na fotografii, další přibudou na rajčeti.

Draci

Pod tímto titulkem se skrývá blahopřání Vlastě k narozeninám. Už nemám tu paměť, tak jsem zapomněl, které to jsou.

Zatímco doma se vařilo, já jsem vyrazil na zahradu a nachytal konečně naše ještěrky společně. Ani fotoaparát jsem nezapomněl a tak se podívejte, jak se k sobě na sluníčku tulí.

Velký pátek

Po krásně slunečném čtvrtku, který jsme strávili na Kohútce, napadl přes noc sněhový poprašek a kopce se zahalily mlhou. Přesto jsme vylezli do kopce ke studánce. Lesáci ovšem řádili a tak les zmizel. Při stahování kmenů napůl rozbourali i studánku a pohnuli sběrnou trubkou. Kalnou vodu jsme vyčistili a nechali odtéct, ale rituální umývání obstaral tající sníh.

Martin nejmladší

Cestou přes Brno jsem se zastavil na krátkou chvíli u mladých Drábků. Natálka si nechává narůst delší vlasy, aby měla v "Ondráši" možnost zaplétat. Zveřejníme až samotný výsledek.

Malý Martin sice začal pobíhat, ale jinak se nemění - pořád dobrá nálada, chuť k jídlu a je skoupý na slovo.

Lenka udělala v pátek státnici a tak jí i tady blahopřejeme.

34

Počítadlo sčítá roky a už jich napočítalo 34. Tolik let jsme s Vlastou společně prožili od naší svatby, která má dneska 34. výročí. Děkuji jí za tu trpělivost.

Původně jsem chtěl napsat jen krátké připomenutí a poděkování, ale nedávno jsem hrabal starými fotografiemi a tak se můžete podívat, jak jsme v onen slavnostní den vypadali. Fotka je jen černobílá, ale byli jsme skutečně pestří. Podkladová oranžová.

Drážďany

Cestování s klienty mě zavedlo až do bývalé DDR. Lužická Cottbus byla zajímavá jen místními kyselými okurkami, které tam nakládají se vším možným. Na zpáteční cestě jsem opustil vyhřátý mikrobus a vydal se vlakem Deutsche Bahn přes Drážďany do Prahy. V Drážďanech jsem měl hodinu a půl na přesedání a tak jsem prošel známá místa, která jsem viděl naposledy asi před pětadvaceti lety. Největší rozdíl jsem viděl na rekonstruovaném Frauenkirche. Na zvětšené fotografii uvidíte na světlém masivu pískovcových kvádrů sem tam nějakou tmavou skvrnu - to jsou ojedinělé originální kvádry.

Praha je krásná vždycky, noční cestou z hospody je ještě krásnější. Stativ jsem tentokrát sebou netáhl, ale duo fotografů na Karlově mostě ho nezapomnělo. Namířil jsem svůj objektiv podle nich, tímto směrem.

Kalamita

Nafoukalo, napadlo - u Muzea čtyři. Cesta na Vsetín byla příjemná, na silnici bylo pusto. Někteří se ani nedali na cestu, někteří zaparkovali, kde se dalo i nedalo. Měl jsem dost času, nikdo mě na silnici nezdržoval a tak jsem si dal v Lužné zastávku na focení. Jak sami vidíte, bílo a prázdno. Snímky zaparkovaného kamionu, který se opřel o krajní šopku, jsou tady.

Praha

Podnikli jsme studijní cestu do Prahy. Prokopali jsme se sněhovými bariérami před domem (na které jsme zvyklí), dobrodili jsme se hlubokým sněhem na stanici autobusů (moc hluboký nebyl, protože u nás se chodníky uklízí), nastoupili jsme do linkového autobusu (který jezdí i v zimě na čas) a na Vsetíně vlezli do vlaku (který je nejspolehlivějším dopravním prostředkem, když globální oteplování udeří sněhem).Vybaveni ovčími kožichy a pořádnými botami jsme pak dva dny brouzdali po Praze, která byla pokryta třícentimetrovou vrstvou ušlapaného sněhu. I když jste ten pohled viděli určitě tisíckrát, přesto se pokochejte ještě jednou.