Poslední teplý den

Už v pátek to vypadalo pěkně a rozcvička u Čertových skal byla přípravou na sobotní vycházku. Na horolezce bylo příliš brzo a příliš chladno, ale v létě je tato kamenná stěna obsazená seshora i zezdola.

V sobotu nás bylo víc a vyrazili jsme na novou okružní stezku. Sledovali jsme přesně stopu značeného okruhu, taky proto, že vede blízko ideální a nejkratší cesty vzhůru i dolů. Na louce pod Balcarovou chatou ještě silně svítilo slunce. Po vstupu do lesa se skupinka rozdělila. Fotograf chvátal vzhůru, aby chytil ještě poslední paprsky a pokud možno málo modrého večerního zbarvení.

Cestička nezarůstá, trasa je asi frekventovaná. Přestože nahoru vede i široká kamenitá cesta k chatám, chodit pěšky ještě nevyšlo z módy.

Kolem "kolečka" - kdysi dávno rodinného každodenního sportoviště se dnes rozprostírají velké mýtiny. Lesní studánka byla zasypána padlými kmeny a přístup k ní je dobrodružný.

Studánku jsem tentokrát minul, její chvíle přijde na Velký Pátek. Letos jsem vynechal, protože jsem se se sádrou na noze nemohl do lesa pustit, ale příští rok na jaře - zaklepáno - si živou vodu nenechám ujít.

Chaty pod Finišem se naštěstí udržují v původní předválečné podobě - v kontrastu s "panskými" sídly zlínských chalupářů a chatařů. Na snímku je vidět, že prosvětlování mýtinami se podařilo i na hřebenu. Chata "Na stráži" teď opravdu stráží přístup do lesa.

Na rozhlednu jsem sice dorazil jako první, ale zbytek výpravy už hlučel pod její konstrukcí. Strmé schody zdolala Natálka v nosičce a pozorně sledovala všechno kolem. Kouzlení s objektivy ji očividně zajímalo víc než krásný výhled do údolí na obou stranách horského hřbetu.

Zase na cestách!

Šťastná kombinace povinností a chuti nás zase vyslala do Prahy a to hned na dva dny uprostřed týdne. Dva dny znamenají, že se nemusíme tak honit po cestě, i když to tentokrát nebyla tak úplně pravda. Vyjeli jsme už ve čtyři ráno, protože jsme chtěli už v osm bušit na dveře státní správě.
To se nám podařilo a tak jsme zvládli vše, co jsme chtěli. Spali jsme u pana Opatrného na Větrníku, kde se po zářijové tlačenici uvolnilo.


Druhý den bylo vynikající počasí a tak jsme splnili dušičkovou povinnost v Motole a potom navštívili fotografickou výstavu na Hradě. Jako obvykle jsme byli v sále jediní Češi a jako obvykle se nám s chutí věnovala paní kustodka.
Nedostatek kofeinu zaháněla Vlasta "U zavěšenýho kafe". Popelník na pultu je mluvou klasiků "hovadný" a moc nám připomínal jeden z našich svatebních darů. Náš dárek byl ovšem se skleněnými rampouchy a pasoucí se lední medvěd hlídal pokojový teploměr.

Cestou zpátky jsme v Brně poseděli s Martinem, Lenkou a Natálkou. S Natálkou jsme toho moc neposeděli, protože nám chtěla ukazovat všechny hračky v kavárně "Na půl cesty". Byli jsme s Martinovým výběrem velice spokojení, protože je to oáza klidu v bezprostřední blízkosti Vaňkovky.

Rozhledna

Velmi rychle vyrostla na kopci nad městem nová, dřevěná rozhledna. Včera večer k sobě poutala pozornost ohňostrojem, dneska byla slavnostně přestřižena páska ke vstupu.
Počasí bylo ještě vynikající, na pěší výšlapy jak dělané a tak jsme vyrazili kolem Balákovy a Malotovy chaty přes Finiš na Královec.
Nad chatami jsme si připomněli místo dávných procházek, "naše" borovice ztloustla. Ta paní, co kdysi lezla do rozsochy jako do křesla, tak ta je pořád jako proutek.

Rozhledna stojí na kopci nad Finišem - líní se k ní dostanou po vrstevnici od parkoviště u Chaty na Královci.


Výhled stojí za to. Pamětníci tvrdí, že za dobrého počasí je vidět vršek Hostýna. Dneska bylo sice pěkně, ale nad horizontem opar a ten pohledům do dálky nepřeje.