O rok víc - už 31

Zase je tady památeční datum. Ve stařecké lenosti jsem nestačil vymyslet něco jiného než vloni a tak jsem zase pozval manželku na oběd do Vídně.
I když jsme byli při plánování velmi opatrní a skromní v našich úvahách, přesto jsme přímo na místě ještě redukovali a osekávali program.. Naštěstí jsme nikdy netrpěli nákupním šílením a tak jsme s něčím takovým vůbec nepočítali. Jsme s tím v širokém okolí ojedinělí, což se samozřejmě potvrdilo po návratu. Když se někdo ze známých dozvěděl, že jsme si vyjeli v sobotu do Vídně, ihned reagoval dotazem: "A co jste si koupili?" "Nic" se setkalo s nědůvěrou a opovržením.
Měli jsme nakonec namířeno jen na dvě místa a ta nám stačila. Cestou na Albertinaplatz jsme zkřížili cestu nejdůležitějším hercům Španělské jízdní školy - vyváděli je přes ulici ze stájí do hlavní budovy. Ta byla kolem vstupu zasypána televizními vozy ORF, tak se na výsledek později podíváme.
Výstava Biedermeier v Albertině byla jedinečná, množství vystavených kousků by si neudělalo ostudu ani jako součást moderních bytů. Platí to zejména o nádobí, čajových a kávových soupravách i nábytku. Některá "Kanapee" lákala, ale dohlížející personál byl pozorný. Alpská zátiší na obrázcích, které tehdy nahrazovaly fotografie a plagáty, byla člověkem nedotčena. Pod Matterhornem byla turistická chata, St. Gotthardský průsmyk zdobila stezka přes Dáblův můstek, ale jakoby tam ta člověčí díla patřila.
Klidný, ale bohatý oběd v korejsko-japonské restauraci na Singerstrasse vyšel přesně do doby mezi polednem a Kaffeepause a tak jsme seděli až na pár Asiatů, skoro sami. Vlasta si vyzkoušela lososa s teriyaki omáčkou a byla hrozně překvapená, že tu omáčku má kdykoliv k dispozici doma v kuchyni.
Ve stejně poklidné atmosféře se odehrávala i cesta domů a nakonec i celá neděle. Slavili jsme nicneděláním, vařením, válením a vzpomínáním - jestli jsme si to před 31 lety dokázali představit, jak takové výročí prožijeme. Díky Vlasto!