Je to ode mě velká drzost, psát a vykládat něco o fotografování pod vodou, ale protože je to můj blog a zapisuji si jen vlastní zážitky, tak to, spanilá čtenářko, taky tak ber!
Samozřejmě, že dokonalá technika v rukou mistra dává netušené možnosti a výsledky snesou i nejpřísnější měřítka. Mistr se pozná i s primitivní technikou, neumětelovi je i super drahá dokonalost na nic. K tomu se snad ještě dostanu jindy, ale dnešní snímky jsou dělané zastaralým, dnes již dávno nevyráběným bazarovým digitálem s 3Mpixely a výprodejovým pouzdrem.
Dva dny po světovém rekordu Martina Štěpánka jsem měl možnost s Petrem Vaverkou přímo v Blue Hole sledovat jejich domluvenou fotografickou seanci a přitom si vyzkoušet něco i sám. Nejdříve jednu potápěčskou zkušenost. Blue Hole je díra do
země a pokud se fotograf vyváží na určité hloubce v prostředku této díry, jediným vizuálním měřítkem ponoření jsou značky na freedivingovém laně. Při hledání místa
pro záběr jsem se dostal do místa, kde pode mnou, zcela neviděni, seděli hloubkoví fotografové a chystali si záběry. V jednu chvíli společně vydechli a celá záplava vzduchových bublin mě, nepozorného, podebrala a vystřelila vzhůru. Zážitek je to skvělý, ale při snímání se to nesmí stát.
Odpoledne jsem se přemístil na Canyon a s vypůjčeným bleskem jsem zkoušel zachytit rozvířený rej rybek přímo v jeho dutinách. Je to neostré, je to nepřesně exponované, ale ten pohyb......., ten tam vidím. Vidíte ho taky?
3 komentáře:
To jsi fotil opravdu ty? Je to dobrý
Martine moc pěkné!!!
"...Mistr se pozná i s primitivní technikou..."
Publikovné obrázky to potvrzují!
Poslední je samozřejmě moc hezký, ale mně se přece jen nejvíc líbí ten první - jednak má moc pěkný přechod modré barvy a jednak ty bublinky to úžasně dotváří...
Chtělo by to několik dalších dní, protože ten správný záběr si můžeš vymyslet, ale situace pod vodou při průletu freedivera je neopakovatelná.
Musím se přiznat, že mě inspirovaly snímky Petra Vaverky a chtěl jsem na začátek alespoň zkusit něco odkoukaného. Tady bych měl být blíž.
ještě jeden snímek jsem zkoušel - závodník a jeho trenér, jak se asi kolem pětadvaceti metrové kóty spojují při poslední fázi výstupu. Vletěly mi tam nekontrolované bubliny ze spoda a zprava křižující takypotápěč. Tak zase jindy.
Okomentovat