V sobotu nás bylo víc a vyrazili jsme na novou okružní stezku. Sledovali jsme přesně stopu značeného okruhu, taky proto, že vede blízko ideální a nejkratší cesty vzhůru i dolů. Na louce pod Balcarovou chatou ještě silně svítilo slunce. Po vstupu do lesa se skupinka rozdělila. Fotograf chvátal vzhůru, aby chytil ještě poslední paprsky a pokud možno málo modrého večerního zbarvení.
Cestička nezarůstá, trasa je asi frekventovaná. Přestože nahoru vede i široká kamenitá cesta k chatám, chodit pěšky ještě nevyšlo z módy.
Kolem "kolečka" - kdysi dávno rodinného každodenního sportoviště se dnes rozprostírají velké mýtiny. Lesní studánka byla zasypána padlými kmeny a přístup k ní je dobrodružný.
Studánku jsem tentokrát minul, její chvíle přijde na Velký Pátek. Letos jsem vynechal, protože jsem se se sádrou na noze nemohl do lesa pustit, ale příští rok na jaře - zaklepáno - si živou vodu nenechám ujít.
Chaty pod Finišem se naštěstí udržují v původní předválečné podobě - v kontrastu s "panskými" sídly zlínských chalupářů a chatařů. Na snímku je vidět, že prosvětlování mýtinami se podařilo i na hřebenu. Chata "Na stráži" teď opravdu stráží přístup do lesa.
Na rozhlednu jsem sice dorazil jako první, ale zbytek výpravy už 
hlučel pod její konstrukcí. Strmé schody
zdolala Natálka v nosičce a pozorně sledovala všechno kolem. Kouzlení s objektivy ji očividně zajímalo víc než krásný výhled do údolí na obou stranách horského hřbetu.
Žádné komentáře:
Okomentovat