Po Štědrém dni byly v Kloboukách slavívány ještě tři svátky: (tetička Sušilová):
"A jak pravím, na druhý deň - na Boží narozéní - býl svátek nájvěččí. Ani náčení sa neumývalo, nechalo sa ve škopku na druhý deň a ani na besedu sa nechodilo. Pasovalo sa, aby v tente deň každý býl doma. A do hospody sa už kór nešlo.
V tente deň začali v Klobúcích chodit "Fedoři". Byli třé. Mjeli přes gatě oblečené bílé košule, v pási přepásané červenú pentlú. Po hubě namalovaní a na hlavách papírové, malované čepice, vysoké jak homola cukru, aj téj formy. Každý v rukách držál palicu. Přišli do stavéní, dali křesťanské pozdravéní a už sa néslo izbú:
"Kuba s Fedórem, Kubás Feórem, augurínes festínes, Marija virgínes..."
Při tom chodili dokolečka a udérali do taktu palicami o zem.
"Na Ščepána", to je chlapský svátek. Pacholci v ten deň mňénili službu a šli dom s koláčem. Aj hospodyň podala hospodářovi ze špásu gatě, jako aby šél, že už si odslúžil, že ona už oň nestójí. Naále každá věděla, že "ze psem zle a bez psa ešče hórší" a nebanovala, dyž ostál na starém. V ten deň šak bývaly hospody plné a v nejednéj chalupě z toho aj pohoršéní pošlo.
Potem sednadvacátého prosince bývál v Klobúcích nájvětší svátek - "svátek súkenický". To sa nedělalo, v kostele sa slavná mša slúžila a verštaty odpočívaly. Súkeníci bývali do jednoho v kostele, každý vyparáděný, vysoké boty, modré nohavice s černým šňúrkováním - pravili tom "borytáše" - strčené do bot, modrú súkenickú vestu, kole krku černú šatku lebo "ternový šáteček". Na hlavě měkký čérný klobúk. Takový býl jejich starobylý cechovní súkenický kroj.
Silvestr sa neslavívál tajak dnes. Odpoledňa sa šlo na požehnání do kostela a večér negde na besedu. Tam sa dočkalo, až sa "bude starý rok bit s novým" a potem sa šlo spat.
Tajak na Ščepána majú chlapi svátek, tak na Nový rok (l. ledna) všecka pocta patřila dívkám. Ty zaséj v tente deň "mňénily službu a chodily s koláčem". Pantáta na oplátku "podál panimámě sukňu", aby si hledala inší místo, ale to bylo špásem. Tam, de byla slobodná cérka, tam bývalo veselo. Každá mjela upečený "koláč" a chlapci í ho chodili "načínat". Bývál hrubý, zarovno čelusťami a co na něm bylo všelijakých krúcanečkú, hnízd, růžiček a ptáčkú! A to chodili ogaři od jednéj cérky ke druhéj, všady načínali a dostávali pohošťéní. Smutná ostala tá cérka, ke keréj nigdo nepřišél načat koláča.
Od vánoc do Nového roku sa pravilo "mezi svátky". Tož mezi svátky začaly zabijačky.
A klobuckou historickou zabijačku navštívíme ve vyprávění tetičky Sušilové příště.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat